Obhájci autoritářského kapitalismu

Rozpad světového řádu a myšlenkový zmatek, který ho provází, má jen jednu výhodu: nutí naše mozky, zpohodlnělé demokracií, opět přemýšlet o tom, v co opravdu věříme. Ještě nedávno bylo možné vysmívat se debatám třeba o významu lidských práv, že jsou to kecy salonních intelektuálů a disidentských dinosaurů, jelikož svět dnes přece řeší mnohem důležitější problémy. Náměstek českého ministra zahraničí Petr Drulák měl jistě pocit, že drží prst na tepu doby, když prohlásil, že koncept Václava Havla je překonaný. 

Uplynulo pár týdnů a ve jménu boje za všelijaké hodnoty, jež se příčí lidským právům, byly zabity stovky lidí včetně pasažérů letu MH17. Jsem zvědav, zda bude pan Drulák nadále trvat na tom, že máme uctivě respektovat jiné hodnotové systémy, například ten vražedný Putinův, a lidská práva stydlivě držet doma ve skříni jako zatuchlou veteš.

Někdy se události sejdou v takové konstelaci, že najednou je zřejmé, o co běží. Díky bojům o Ukrajinu dnes víme, co jsme dosud jen tušili. Že naplno propukl souboj mezi západním modelem liberální demokracie a systémem, jež kanadský politolog Michael Ignatieff nazývá „autoritářským kapitalismem“ (termín si vypůjčil od Pinocheta, který ho kdysi hrdě použil k pojmenování svého režimu). Typickým příkladem autoritářského kapitalismu jsou Rusko a Čína. Mají své obdivovatele, protože jsou na první pohled efektivní, nebrzdí je rozhádaná politická scéna ani kdejací lidskoprávní aktivisté.

Svým obdivem k tomuto systému se netají maďarský premiér Viktor Orbán, který v sobotu prohlásil, že pro svou zemi hledá takovou organizaci společnosti, která bude „odtržená od dogmat a ideologií západní Evropy“ a otevřeně se přiznal k tomu, že „neliberální systémy“ (jmenoval Singapur, Čínu, Indii, Rusko a Turecko) ho přitahují. Dodal také, že uplatnění jeho vize zatím brání „občanská společnost“ a političtí aktivisté placení ze zahraničí, proto byl také zřízen parlamentní výbor na jejich evidenci. Možná se mýlím, ale mám dojem, že je to první premiér EU, který se takto otevřeně zřekl liberální demokracie.

Pan Drulák, hlásící se k levici, by jistě nesouhlasil s tím, aby byl spojován s pravicovým konzervativcem Orbánem. Nicméně jedno mají společné: odpor vůči agendě lidských práv a úctu, ne-li přímo obdiv k autoritářskému kapitalismu.

Jistě, liberálně-demokratické Česko zatím není na cestě, kterou Maďarsko vede Viktor Orbán. Nicméně každý, kdo dnes tvrdí, že lidská práva jsou– i když jen pro účely zahraniční politiky – překonaným konceptem, nepřímo vybízí k jejich ignorování i doma. A jak vidíme právě na příkladu Maďarska, cesta k jejich omezení je mnohem kratší, než jsme si ještě před pár lety dokázali představit.