Drsná shovívavost

Bývalému vojínovi americké armády Bradleymu Manningovi teoreticky hrozilo více než 130 let za mřížemi, žaloba žádala 60 let, armádní soudkyně nakonec devětadvacetiletého mladíka poslala do vězení “jenom” na 35 let. Zní to hrůzostrašně, armádní shovívavost ale zřejmě milosrdnější být nemůže. 

V tuto chvíli již z armády bez poct propuštěný a degradovaný voják prozradil utajované materiály v rozsahu zhruba tři čtvrtě milionu stran. K činu se přiznal a minulý týden se za něj omluvil. Soudkyně podle všeho mířila s trestem nízko, ale představa, že mladý muž vyjde jen tak brzy z vězení, by přece jenom znamenala příliš filmový happy end.

Manning provedl hloupost. Kdyby si ze záplavy materiálů vybral případ, který ukazuje ke konkrétnímu porušení zákonů ze strany americké armády nebo diplomacie, mohl o něj vést soudní spor, mohl argumentovat, že jednal v zájmu dodržování amerických zákonů - a pokud by se jeho podezření prokázala, mohl by skutečně vyhrát.

Bylo by to obtížné a značně riskantní, ale snad by to odpovídalo idealismu, kterým dnes on sám odůvodňuje svůj čin. Plošné zveřejnění materiálů, jejichž obsah nemohl znát ani sám Manning, ale takovou obhajobu vylučuje. Manning je z pohledu americké armády prostě zrádce, který ohrozil kolegy, aniž dokázal přesně vysvětlit, proč takové ohrožení stálo za to.

Pro další vývoj v příbuzné kauze Edwarda Snowdena je ještě dobré nezapomínat, že Bradley Manning byl od počátku specifický případ. Na rozdíl od šéfa WikiLeaks Juliana Assange je to Američan, který dobrovolně vstoupil do armády, dobrovolně odešel do bojových akcí a v rámci bojového nasazení provedl, co provedl. Nestanul před běžným civilním soudem, ale před vojenským tribunálem země vedoucí válku - a ty nejsou právě známé pochopením pro lidské slabosti. 

Jakkoliv i autor tohoto textu doufal ve šťastnější konec muže, který to v životě rozhodně nikdy neměl jednoduché (viz profil), vojenská spravedlnost asi velkorysejší být neumí. Soudkyně musela vyvažovat pochopení pro litujícícho vojáka s požadavky obžaloby, se zákony - a nejspíš taky s potřebou ukázat jasně, že následovat cestu Bradleyho Manninga se prostě nevyplatí. 

Odsouzený má před sebou ještě odvolání, které v armádní soudní mašinerii následuje automaticky, a po vypršení třetiny trestu může požádat o propuštění za dobré chování. Minimálně na příštích deset let je tak o životě Bradley Manninga rozhodnuto.