Až David kápne božskou

Zatímco doma jsme pochopitelně uhranutí bojem o Pražský hrad, v Británii se také hraje o hodně. V pátek vystoupí David Cameron s projevem o budoucím vztahu Británie a Evropské unie. Čekalo se na něj hodně, hodně dlouho, prakticky od konce června, kdy britský pemiér v narychlo spíchnutém článku pro Sunday Telegraph připustil, že si umí představit referendum o členství v sedmadvacítce.

Britští euroskeptici ucítili krev a Cameron se od té doby kroutí a svíjí a především neustále odkládá termín, kdy svoje představy konečně zformuluje veřejně. Teď tedy přišla dlouho očekávaná chvíle, kdy Cameron objasní, zda chce zůstat v EU, jestli o tom nechá rozhodovat spoluobčany napřímo a na co přesně se jich bude ptát. Na projev se podíváme zblízka v pondělním vydání Respektu, zatím ale malý návod, na co se zítra soustředit.

Cameron ze vší pravděpodobností nějaké referendum slíbí. Důležité ale bude:

– zda to bude plebiscit o budoucím setrvání Británie v EU (jednoduché ano-ne), nebo spíše o nějaké nové podobě členství, kterou ale bude potřeba nejdříve vyjednat s ostatními evropskými zeměmi. Všechno nasvědčuje, že přímé referendum o odchodu je už pro vedení konzervativců tabu, utekl od něj i londýnský starosta Boris Johnson, který se původně chtěl postavit do čela lidí s tímto požadavkem. Cameron nejspíš chce nejdříve vyjednat v Bruselu nové výjimky z evpropských smluv a pak si je nechat doma schválit.

– kdy se bude referendum konat. Cameron je podtlakem, aby to bylo co nejdřív, on sám ale klasicky tlačí problém před sebou. Pravděpodobně navrhne termín až po volbách v roce 2015. V praxi to bude vyžadovat, aby konzervativci v roce 2015 volby přesvědčivě vyhráli, čemuž ovšem v tuto chvíli nic nenasvědčuje. Referendum po volbách dost dobře může znamenat žádné referendum.

– poslední otázkou je, nakolik bude vyhlášení referenda pro premiéra závazné. Tony Blair ho například sliboval celou dobu své vlády, nikdy na to ale nedošlo. Cameron bude možná chtít uklidnit euroskeptiky ve vlastní straně tím, že si nad hlavu pověsí nějakou podobu „Damoklova meče“ - třeba slib vlastní rezignace, jestliže se k urnám nepůjde alespoň do konce roku 2016. Cameron se do referenda ve skutečnosti nehrne, pokud nebude jeho vyhlášení něčím posichrováno, je celkem pravděpodobné, že se od Blaira ledasčemu naučil i v této oblasti.

Cameron se v podstatě pokouší pokračovat v dosavadní praxi a kopat plechovku před sebou. Britský premiér se nepokouší dostat Británii z EU, na záda mu ale dýchají „vlastní“ lidé, kteří by to rádi udělali. Cameron se snaží udělat minimální kroky, kterými by je udržel na uzdě.

Na závěr menší komplikace: v roce 2014 (tedy příští rok) se velmi pravděpodobně bude konat referendum o skotské nezávislosti. Skotové jsou k Unii citelně smířlivější než jejich angličtí sousedé. Nejistota budoucího členství Británie v EU může pomoci skotským nacionalistům. V případě odtržení Skotska (jakkoliv se zdá nepravděpodobné) bude ale rázem hodně věcí jinak.