Porod je bitva, říká nová Hra o trůny  

Premiérový díl napjatě očekávaného prequelu k televizním Hrám o trůny dospěl zhruba do poloviny, když přišla scéna, která následně vyvolala velkou pozornost i debatu. Rod draka se odehrává zhruba dvě stě let před událostmi zobrazenými ve fantasy sérii George R. R. Martina a následně v masivně populárním seriálu televize HBO. Soustředí se přitom na základní problém všech dynastií, otázku nástupnictví.

Pozor, spoiler!

Scéna, o níž je řeč, zobrazuje porod dítěte, které má být nedočkavě vyhlíženým nástupcem na trůnu vládnoucího rodu. Tím je v této éře fiktivního Západozemí rod Targaryenů, předků jedné z hlavních hrdinek Hry o trůny Daenerys. Královna Aemma se na porod chystá s obavami, o dvě děti už přišla během těhotenství, dvě další porodila mrtvé a jedno nepřežilo první měsíce života. Nakonec - a zde prozradíme děj - to nedopadne dobře. Ani nouzově provedený císařský řez nepomůže a zemře matka i vymodlený chlapec.

Seriál podle autora knižní předlohy i filmařů čerpá jistou inspiraci ze středověkých událostí a reálií, ale jinak jde samozřejmě o fantaskní svět, v němž oblohu nenuceně brázdí draci, aniž by nad tím kdokoliv hnul brvou. A na dracích sedí jezdci - členové královské rodiny. Přesto scéna vyvolala u diváků a zejména divaček velmi silné reakce, protože se dotkla reálné podstaty porodu - totiž, že jde o brutální a mimořádně bolestivý proces, při kterém teče krev a při kterém je možné přijít o život. A to nejen ve vymyšlených světech, ale i v dnešní realitě, byť toto nebezpečí je díky moderní medicíně výrazně nižší než v minulosti.

Tvůrci seriálu scénu porodu navíc prostříhávají s výjevy z rytířského turnaje, čímž vytvořili paralelu, kterou pak ještě rozvedli v jiných scénách - tedy podobnost mezi námahou a bolestí zažívanou ženami během porodu a násilím, které užívali a zažívali muži v soubojích, turnajích a válce. “Naším bitevním polem je porodní lůžko,” říká těhotná Aemma svému jedinému přeživšímu dítěti, dceři Rhaenyře.

V doprovodných komentářích pak myšlenku dále rozvedl režisér Rodu draka Miguel Sapochnik, když mluvil o tom, že ve středověku byl porod “extrémně násilnou součástí života”. “Bylo to mimořádně nebezpečné. Ženy neměly velkou naději na přežití - a mnoho z nich to také nepřežilo,” řekl magazínu The Hollywood Reporter. A v jiných rozhovorech zdůraznil, že scénu před premiérou promítli “co největšímu množství žen” s otázkou, jestli není příliš brutální. “Jednomyslná odpověď zněla, že není. A často nám říkaly, že měla být ještě brutálnější,” dodal Sapochnik během kulatého stolu se zástupci několika médií. “Zdálo se nám tedy příhodné udělat paralelu mezi mužským a ženským zápasem. Muži bojuje na bojišti, žena bojuje o přežití.”

Další klíčovou složkou scény pak byla otázka volby a rozhodování. Otec dítěte, král Viserys, sám rozhoduje o císařském řezu - královny se nikdo neptá, přestože jde o její tělo a její život. Nikdo jí ani neřekne, co se bude dít. Podle Sapochnika řada žen velmi reagovala silně také na tento motiv.

Porod jako bitva - i dnes

Celá věc vyvolává pozornost i proto, že se zajímavě potkává a protíná s aktuálním děním. V americkém kontextu s velmi reálnou obavou z vyššího rizika, v němž se ocitly tamní ženy. Po nedávném zrušení federálního práva na interrupce nyní nutí legislativní pravidla některých států ženy dokončit těhotenství i za situace, že ohrožuje jejich vlastní život. Zároveň tamní média reportují o tom, že v reakci na novou situaci kolem interrupcí se odpovídající zdravotní péče nedostává ani ženám, které potratily samovolně.

Tablety používané při “přirozeném” potratu jsou totiž podobné nebo totožné jako ty vyvolávající interrupci a lékaři v některých státech - typicky Texasu - se bojí, že budou vyšetřováni, jestli místo asistence u samovolného potratu neprovedli interrupci. V důsledku nedostatečné péče pak roste riziko zdravotních komplikací. A pokud seriálová Aemma neměla možnost rozhodnout o sobě a svém těle, množství reálných Američanek – ale i polských žen, ať nechodíme tak daleko – má aktuálně svobodu volby rovněž výrazně okleštěnou.

Zároveň se Rod draka trefuje do sílící snahy otevřeněji a realističtěji debatovat o ženské zkušenosti. Ať už je to bolest a nepohodlí menstruace, náročnost péče o děti nebo právě porod. O nutnosti mluvit pravdivě o porodu mluvila třeba loni v rozhovoru pro Respektu nigerijská spisovatelka Chimamanda Ngozi Adichie. “Převažující narativ o mateřství není zcela pravdivý,” řekla. “Ve filmech i v literatuře: dítě se narodí, matka je u vytržení, vše je krásné, ale už nevidíte, co se reálně děje během porodu. To, co není moc hezké na pohled a příšerně to bolí. Nevidíte, jak dramaticky se ženám mění tělo, protože v něm roste nový člověk, což je fantastické, ale zároveň si to vybere svou daň. Chci o mateřství mluvit v tomto kontextu – o těchto praktických, ne úplně pozitivních stránkách, stejně jako o těch krásných a kouzelných.”

Zdůrazněná podobnost brutality a rizikovosti porodu s bitevní vřavou vůbec obrací na hlavu tradiční vnímání ženské a mužské role právě ve vztahu k válce a násilí. Jde o pohled, jenž se nyní vynořuje třeba v souvislosti s válkou na Ukrajině, která prý potvrdila staré pravdy o slabých ženách, které před válkou utíkají do bezpečí, a o silných mužích, kteří do ní mašírují.

Jenže to neplatí o ukrajinském konfliktu - v armádě bojují tisíce Ukrajinek, utéct před válkou s dětmi a jedním kufrem není projevem slabosti, vyžaduje to sílu, odolnost a odvahu. A neplatilo to vlastně nikdy: ženy vždy měly svoje bojiště a tvrdé, krvavé bitvy.