The Atlantic: Zapomeňte na volný trh nebo cla. Trump chce americkou ekonomiku politicky ovládnout

Vladimir Putin před pětadvaceti lety shromáždil v Kremlu jednadvacet nejvýznamnějších ruských oligarchů, aby jim dal najevo, že to nejsou oni, kdo vládne v Rusku, ale on. Prezident, který byl tehdy mladý věkem a zatím ještě neměl svoji funkci na doživotí, je informoval, že si mohou ponechat bohatství, které nashromáždili, ovšem pouze pokud se podřídí jeho politickými cílům. Partnerství s Putinem slibovalo bezpečí a ještě větší bohatství. „Putin nás ujistil, že rozvoj ruského podnikání je jednou z hlavních priorit státu,“ řekl jeden z účastníků schůzky Michail Chodorkovskij.

Většina oligarchů se podřídila. Ti, kteří tak neučinili, šli do vězení. Případně do exilu, pokud se nechtěli stát obětí ruské epidemie vypadávání z oken. (Chodorkovskij byl uvězněn, a to za podvody a daňové úniky, ale ve skutečnosti šlo o trest za podporu nezávislých médií a opozičních stran.) Od té doby platí jedno – pokud chcete v Rusku ekonomicky uspět na nejvyšší úrovni, sympatie k Putinovi jsou pro to podmínkou.  

Až děsivě podobná scéna se odehrála koncem loňského roku v Mar-a-Lago, zimním paláci Donalda Trumpa, kde se Stephen Miller setkal s šéfem společnosti Meta Markem Zuckerbergem. Miller je jedním z lidí, kteří mají v Trumpově týmu na starost „vymáhání loajality“. Počasí bylo bezpochyby příjemnější než v Rusku a ani jedna ze stran zřejmě neuvažovala o defenestraci jako alternativě k dohodě, další detaily však scény v Kremlu silně připomínají.  

„Miller sdělil Zuckerbergovi, že má možnost podílet se na reformě Ameriky, ale pouze za podmínek, které si stanoví zvolený prezident Donald J. Trump,“ napsal list The New York Times (NYT). Muselo to znít lákavě, zejména když si uvědomíme, že Trump také nedávno prohlásil: „Zuckerberga sledujeme bedlivě. Pokud během Trumpova druhého funkčního období udělá něco nezákonného, stráví zbytek svého života ve vězení.“ Podle NYT Zuckerberg naznačil, že realizaci Trumpových plánů nebude bránit a vinu za případné předchozí prohřešky svalil na své podřízené. 

Když pak Trump nastoupil do funkce, šéf Mety nešetřil chválou. „Máme vládu, pro kterou je úspěch amerických technologických společností prioritou. A která bude naše hodnoty a zájmy bránit v zahraničí,“ rozplýval se Zuckerberg na adresu muže, který mu chvíli předtím vyhrožoval vězením. Když se pak Mark Zuckerberg ocitl během Trumpovy inaugurace na čestném místě vedle Jeffa Bezose, Elona Muska a dalších titánů tohoto odvětví, bylo zjevné, že jeho rehabilitace byla dokonána. Hleděl do budoucnosti, v níž nastane slibovaný trumpovský zlatý věk.  

Prezidentovo veřejné obcování s podnikatelskými titány, kteří mu políbili prsten, je dlouhodobě chápáno jako znak autoritářství a spojenectví s bohatými. Nyní se však vynořuje další znak trumpismu: odmítání principů kapitalismu, které v konečném důsledku vedou k prosperitě.  

Trump nikdy nevěřil v neviditelnou ruku, která umožňuje lidem na volném trhu sledovat vlastní zájmy, nechává tržní síly rozdělovat kapitál a rozhodovat o úspěchu či neúspěchu dané společnosti. Nevěří ani v tradiční merkantilismus. Stejně jako Putin ale věří v politickou kontrolu řídících postav ekonomiky – úspěch pro ty manažery a společnosti, kteří mu vycházejí vstříc, neúspěch pro ty, kteří se mu nelíbí. A zdá se, že o to usiluje aktivněji než během svého prvního volebního období.  

Trumpova slova a činy již způsobily psychologickou proměnu mezi vedoucími pracovníky. Prezidenti na jedné straně a ředitelé podniků na straně druhé spolu samozřejmě uzavírají a rozvazují různá spojenectví, ale Trumpova kombinace zastrašování a zájmu je zcela nová. 

Jak napsal deník The Wall Street Journal, firmy začaly zvažovat možné kroky hned po volbách: nakoupit kryptoměnu rodiny Trumpových nebo třeba vyčistit své webové stránky tak, aby jazykem neměly blízko k demokratům. Společnost Stanley Black & Decker stáhla prohlášení, které vydala po pokusu zvrátit volební vítězství Joea Bidena v roce 2020, v němž píše, že firma „využije svůj hlas k obraně demokracie a k podpoře klidného předání moci“.

A také věnovala Trumpovu inauguračnímu fondu milion dolarů. Manažer ocelářské firmy doufá, že si pojistí prezidentův souhlas s nákupem společnosti U.S. Steel tím, že uspořádá tiskovou konferenci ve městě Butler v Pensylvánii a přihlásí se na ní k heslu „Amerika především“. Připomeňme, že právě Butler je od loňského července, kdy se tu útočník pokusil Donalda Trumpa zastřelit, posvátným místem celého hnutí MAGA.  

Jeff Bezos přerušil finanční podporu iniciativě Science Based Targets, která pomáhá společnostem snižovat emise. Jak v únoru poznamenal list Financial Times, další cesta k politické přízni vede přes impérium Elona Muska, a to poté, co Trump dal největšímu sponzorovi své kampaně volnou ruku v přetváření federální politiky. Společnost Visa uzavřela s Muskovou kontroverzní sociální sítí X dohodu o zpracování plateb a Amazon tam ještě posílil svůj plánovaný marketing. Muskovi někdejší soupeři rychle přehodnotili své plány: banka JPMorgan Chase stáhla žalobu na společnost Tesla (načasování je prý zcela náhodné) a ředitel banky Jamie Dimon v televizi CNBC oznámil, že spor s Muskem urovnali dlouhým objetím.  

The Wall Street Journal, tedy nejvýznamnější americký ekonomický list, tuto kulturní proměnu pozoruhodně zdokumentoval. Níže jsou věty, které se tam začaly po volbách pravidelně objevovat: 

V listopadu: „Řídící pracovníci napříč korporacemi se snaží získat přízeň nové administrativy.“ V prosinci: „Titáni podnikatelského světa sázejí na to, že se jim podaří navázat osobní vztah s příštím obyvatelem Oválné pracovny a tím se vyhnout Trumpově pomstě.“ A konečně v lednu: „Společnosti usilující o Trumpovu přízeň mohou hodně získat.“ Jsou to noviny, které američtí kapitalisté čtou, aby zjistili, jak řídit své podniky – a ty je nyní informují, že chtějí-li se prosadit, musí získat Trumpovu přízeň. 

Na podobném chování není nic nového, bylo by naivní si myslet něco jiného. Velké společnosti celé desítky let vynakládají velké částky na lobbování a jejich ředitelé pravidelně vyrážejí na pouť do Washingtonu, aby prosadili své zájmy. A často se jim dařilo dosáhnout svého. Vypadá to však, že přízeň, kterou je Trumpovi nutné prokazovat, je zcela nového typu. Což se nemusí zdát patrné v záplavě změn a při rychlosti, jakou se tato transformace odehrává.

Výrazněji než v jiných odvětvích k tomu dochází v mediálním průmyslu, který Trump sleduje ostřížím zrakem. Bezos, majitel deníku The Washington Post, a Patrick Soon-Shiong, který vlastní deník Los Angeles Times, zatrhli plánovanou podporu Kamaly Harris, protože by se listy podle nich vystavovaly podezření, že jsou zaujaté. Sami však po volbách chválili Trumpa či výběr členů jeho kabinetu, jako by se na to obava ze zaujatosti nevztahovala. Několik významných společností, které Trump žaloval, raději zvolilo cestu dohody než soudních sporů, které by přitom prezident u soudu prohrál, případně by se mu rovnou vysmáli.  

Společnost ABC, kterou vlastní Disney, se s Trumpem dohodla ve sporu, v němž šlo o to, že moderátor George Stephanopoulos prohlásil, že Trump byl shledán trestně odpovědným za znásilnění (bylo to za sexuální zneužití). ABC následně věnovala 15 milionů dolarů Trumpově prezidentské knihovně.  

Další žalobu urovnala společnost Paramount, která vlastní televizi CBS, na niž se Trump rozzlobil – a požadoval 10 miliard dolarů – kvůli pořadu 60 Minutes, v němž byly údajně záměrně vystříhány nelichotivé části rozhovoru s Kamalou Harris. Spor se urovnal poté, co nastupující předseda Federální komunikační komise Brendan Carr varoval Paramount, že by mohla být ohrožena jedna plánovaná fúze. Mark Zuckerberg Trumpovi nabídl 25 milionů dolarů jako odškodné za to, že ho po 6. lednu suspendoval z Facebooku.

A to přesto, že společnost Meta na takový krok měla právo a soudce ve sporu vyjádřil značnou skepsi k tomu, zda je žaloba opodstatněná.  

Zejména utahování šroubů kolem médií jako by vypadlo z příručky, kterou Putin a další tyrani používají k upevnění svého vlivu. Stejně jako snaha po cestě k moci zbohatnout. (Putin, jinak celoživotní státní úředník, se stal jedním z nejbohatších lidí na světě.) Zdá se, že pro Trumpa je podávání žalob, které sice stojí na vodě, ale které druhá strana z obavy z vládní odplaty raději vzdá, formou bakšiše.  

A ačkoli Trump zatím věnoval největší pozornost mediálním podnikům, nezanedbával ani zbytek ekonomiky. Každé jeho ekonomicko-politické rozhodnutí – cly počínaje – má potenciál potrestat nesouhlas nebo naopak odměnit přátele.  

Trump se nikdy nepovažoval za puristu volného trhu a jeho nadšení pro dovozní daně je nejznámějším projevem jeho odklonu od tradiční ekonomické filozofie Republikánské strany. Tyto kroky jsou často označovány jako protekcionistické, jejich cílem je prý chránit klíčová průmyslová odvětví nebo americké podniky obecně. Ve skutečnosti však Trumpova celní strategie, chcete-li ji tak nazvat, sotva sleduje nějaký ucelený ekonomický cíl.

Některým zemím cly vyhrožoval z neekonomických důvodů a zavedená cla na hliník a měď snižují konkurenceschopnost amerického průmyslu, spíš než by ji zvyšovala. Prezident zjevně věří tomu, že náklady navýšených cel ponesou cizinci, a jsou tedy nevyužitým zdrojem volných peněz ze zámoří. A líbí se mu představa, že je může používat jako páku k získání diplomatických ústupků. 

Trump však také využívá cla k získání osobního a politického vlivu na americké podniky. Během svého prvního funkčního období zavedl široké spektrum cel a pak se scházel s řediteli podniků, kteří škemrali o výjimky. Když je vláda udělila, tak podle aktuálního rozmaru. Jenom u čínského zboží žádaly americké podniky Úřad obchodního zmocněnce Spojených států amerických o výjimku více než v 50 tisících případech. Ministerstvo obchodu se pak muselo probrat půl milionem žádostí o prominutí cla.

Trumpova rozhodnutí byla často svévolná – například bible výjimku dostaly, protože prý bylo nutné udržet jejich cenu nízkou, ale učebnice nikoli. Jak ukázala analýza časopisu Journal of Financial and Quantitative Analysis, vyšší šanci na získání výjimky měly firmy, které Trumpa sponzorovaly nebo zaměstnávaly lidi z jeho vlády. A protože se osvobození od cel rozdávalo bez jakéhokoli dohledu nebo metodiky, šlo o systém, v němž mohla tehdejší administrativa odměňovat své politické přátele a trestat své nepřátele. Když věc v roce 2019 vyšetřoval hlavní inspektor ministerstva obchodu, dospěl k závěru, že na procesu udělování výjimek byl uplatňován „nepatřičný vliv“. Ve druhém funkčním období se Trumpovi podařilo tento problém vyřešit, a to tak, že vyhodil inspektory osmnácti federálních úřadů, včetně ministerstva obchodu. 

Prezident má v tomto směru výhodu v tom, že nikdy neobhajoval žádnou formou férovosti. Když plánuje regulovat podniky nebo je naopak odměňovat daňovými úlevami, jeho transakční uvažování se ukáže v plné nahotě. A podnikatelská veřejnost dobře chápe, že každé rozhodnutí federální vlády bude vycházet z Trumpových politických a osobních rozmarů. Ať už jde o antimonopolní dohled, daně nebo trestní právo. Donald Trump se to nakonec ani nesnaží zastírat, protože to by jeho moc oslabilo.  

Prezidenti nemusejí být andělé. V minulosti však ponechali na soukromém sektoru, aby si sám vybral vítěze a poražené. Stejně tak rozlišovali mezi veřejným a soukromým zájmem, což už dnes nejde, protože rozdíly téměř zmizely.  

Před dvaasedmdesáti lety si prezident Dwight Eisenhower vybral šéfa společnosti General Motors Charlieho Wilsona jako ministra obrany. Členové Kongresu se Wilsona ptali, jestli dokáže odložit zbytky loajality, která ho vázala k jeho bývalému zaměstnavateli. Na to Wilson odpověděl: „Léta jsem měl za to, že co je dobré pro celou zemi, je dobré i pro General Motors. A naopak.“ Vypukl skandál. Ačkoli se Wilson snažil říci, že firma měla z národní prosperity prospěch, lidi pobuřovala už jen představa, že by uvažoval stejně o zájmech svého bývalého zaměstnavatele jako o zájmech státních.  

Dnes jsme se ocitli v situaci, kdy velkou část vládní politiky přímo diktuje generální ředitel automobilky. Vláda nepovažuje dvojí roli Elona Muska za neetickou, natož aby požadovala jako podmínku jeho veřejného angažmá odchod z čela Tesly a dalších podniků. Také Musk nerozlišuje mezi zájmy osobními, stranickými či státními. Pokud patříte k vyšší společenské třídě (nebo k ní patřit chcete), nejspolehlivější cestou je připojit se k vládnoucí klace.  

To je alarmující z mnoha důvodů. Mimo jiné se tak narušuje nejhlavnější zásada svobodného podnikání, v němž to, které podniky uspějí a které ne, určuje konkurence na trhu. Takový druh konkurence přináší národní prosperitu. 

Povaha Trumpovy ekonomické vize byla předmětem mnoha diskusí: Je populistická? Nacionalistická? Tradičně konzervativní? Ve skutečnosti spojuje nejméně atraktivní prvky kapitalismu s nejméně atraktivními prvky socialismu, když kombinuje tvrdý státní dohled s vysokou úrovní nerovnosti a upevňuje pozici skupiny oligarchů, kteří jsou zároveň obětí vládnoucí vrstvy i jejími spoluspiklenci. Konkurence na trhu už není v základu obchodního úspěchu – vytlačuje ji politická přízeň. A bude hůř.  

Některé Američany může ovlivňovat Trumpův dlouholetý zvyk propagovat sám sebe jako obchodního génia, případně je ukolébá vzpomínka na ekonomické výsledky jeho prvního volebního období (kdy ovšem zdědil rostoucí ekonomiku), které nějak přenese do období druhého. Přesto podpora zdravého volného trhu neznamená to samé co zvýhodňování zavedených podniků, které jsou mu nakloněny. Putin je v některých ohledech velkým spojencem ruského byznysu a ekonomická elita země ho podporuje, ale pro inteligentní zastánce kapitalismu musí být ruská ekonomika ekvivalentem pekla. 

Celé generace inovátorů by cílům Trumpovy ekonomiky nerozuměly. Obětuje totiž kulturu otevřenosti a příležitosti, díky níž jsou USA nejlákavějším cílem podnikatelů z celého světa. Pokud si Američané myslí, že zvolením Trumpa zvolili prosperitu výměnou za část své rovnosti, občanské slušnosti a politické svobody, mohou jednoho dne zjistit, že obětovali všechno.

© 2025 The Atlantic Media Co., as first published in The Atlantic magazine or on theatlantic.com (as applicable). All rights reserved. Distributed by Tribune Content Agency.