Jak mi Trumpova vláda omylem poslala textovky o svých vojenských plánech (The Atlantic)

O tom, že Spojené státy začaly bombardovat cíle Hútíů v Jemenu, se svět dozvěděl 15. března ve dvě hodiny odpoledne východoamerického času. 

Já jsem měl nicméně informace o nadcházejícím útoku o dvě hodiny dříve. Válečný plán mi poslal v SMS ministr obrany Pete Hegseth už v 11.44. Obsahoval přesné informace o zbraních, cílech i načasování.  

To si zřejmě žádá vysvětlení.  

Technicky vzato příběh začíná krátce po útoku Hamásu z října 2023. Hútíové – teroristická organizace podporovaná Íránem, jejíž motto „Bůh je veliký, smrt Americe, smrt Izraeli, prokletí Židům, vítězství islámu“ – záhy zahájili útoky na Izrael a mezinárodní lodní dopravu a vyvolali tak chaos v globálním obchodu. Bidenově administrativě se v průběhu roku 2024 příliš nedařilo útokům čelit, nastupující Trumpova vláda slíbila tvrdší reakci. 

A v tenhle moment na scénu vstupuji já a Pete Hegseth. 

V úterý 11. března jsem od uživatele, který se představil jako Michael Waltz, obdržel požadavek na připojení k síti Signal. Aplikace pro posílání šifrovaných zpráv je oblíbená mezi novináři a obecně těmi, kdo hledají na sítích větší soukromí, než jsou schopny nabídnout běžné služby. Předpokládal jsem, že zmíněný Michael Waltz je poradcem prezidenta Donalda Trumpa pro národní bezpečnost, ale neočekával jsem, že by žádost skutečně zaslal on. V minulosti jsem se s ním už setkal, a přestože mi nepřipadalo úplně nemožné, že by chtěl oslovit právě mě, přišlo mi to zároveň trochu zvláštní vzhledem k napjatému vztahu současné administrativy k novinářům i k Trumpově fixaci právě na mě. Moje první reakce byla, že se někdo nejspíše za Waltze vydává, aby mě vlákal do pasti. V dnešní době není vůbec neobvyklé, když se nekalí aktéři pokoušejí přimět novináře, aby sdíleli informace, které pak mohou být použity proti nim. 

Pozvání jsem přijal a doufal, že by se skutečně mohlo jednat o poradce pro otázky národní bezpečnosti – a že by si mohl chtít povídat o Ukrajině, Íránu nebo nějakém jiném důležitém tématu. 

O dva dny později, v úterý v 16.28, jsem obdržel oznámení, že jsem byl přidám do chatové skupiny na Signalu. Jmenovala se „Houthi PC small“. 

Zpráva jejím členům od „Michaela Waltze“ zněla: „Týme, zřizujeme vedoucí [sic] skupinu pro koordinaci ohledně Hútíů, především pro následujících 72 hodin. Můj zástupce Alex Wong dává dohromady expertní tým na úrovni zástupců/šéfů oddělení v návaznosti na ranní schůzku ohledně akčních bodů. Body rozešleme později večer.“  

Zpráva pokračovala: „Prosím, navrhněte nejlepší kontaktní osoby z vašich týmů, se kterými budeme během několika následujících dní a přes víkend koordinovat činnost. Díky.“

 Obrat „vedoucí skupina“ obvykle znamená skupinu sestavenou z nejvýše postavených představitelů národní bezpečnosti včetně ministrů obrany, zahraničí a financí a ředitele CIA. Je to asi zřejmé, ale přesto to raději zdůrazním: na podobnou schůzku v Bílém domě jsem v minulosti pozván nikdy nebyl a během mnoha let, kdy se věnuji zpravodajství o národněbezpečnostních otázkách, jsem nikdy neslyšel o tom, že by byla svolána přes komerční aplikaci. 

O minutu později odepsala osoba identifikovaná jako „MAR“ – ministr zahraničí se jmenuje Marco Antonio Rubio: „Mike Needham za zahraničí“ – a zjevně tak jako zástupce ministerstva označila stávajícího poradce úřadu. Ve stejnou chvíli uživatel označený jako „JD Vance“ napsal: „Andy Baker za VP.“ O minutu později „TG“ (předpokládejme, že Tulsi Gabbard, ředitelka Úřadu výzvědných služeb, nebo někdo, kdo se za ni vydával) napsala: „Joe Kent za ÚVS.“ O devět minut později „Scott B“, zjevně ministr financí Scott Bessent, nebo někdo skrytý za jeho identitou, napsal: Dan Katz za finance.“ Uživatel „Pete Hegseth“ odepsal v 16.53: „Dan Caldwell za MO.“ V 18.34 napsal „Brian“: „Brian McCormack za NBR.“ Reagovala i další osoba, „John Ratcliffe“ odepsal v 17.24 a nabídl do skupiny jméno zástupce CIA. To nezveřejním, neboť dotyčný je aktivním důstojníkem výzvědných služeb.   

Vedoucí skupina se zjevně dala dohromady. Celkově se skládala z osmnácti členů, včetně zástupců Národní bezpečnostní rady. Členy byli i Steve Witkoff, zvláštní vyjednavač Donalda Trumpa pro Blízký východ a Ukrajinu, Susie Wiles, personální šéfka Bílého domu, a někdo, kdo se identifikoval jako „S M“, což čtu jako Stephen Miller. Já sám jsem na své obrazovce figuroval jenom pod zkratkou „JG“. 

A to byl konec čtvrteční výměny. 

Pozvánku do skupiny jsem konzultoval s řadou kolegů. Probírali jsme možnost, že se jedná o součást dezinformační kampaně organizované buď zahraniční tajnou službou, nebo – což by bylo pravděpodobnější – někým, kdo se snaží zesměšnit novináře. Měl jsem velmi silné pochybnosti, že by skupina mohla být reálná; jednoduše jsem nemohl uvěřit, že by národněbezpečnostní vedení země komunikovalo o nadcházejícím vojenském útoku na Signalu. Stejně tak jsem nedokázal uvěřit, že by prezidentův poradce pro otázky národní bezpečnosti byl tak lehkomyslný, že by do diskuse s vysoce postavenými představiteli USA včetně viceprezidenta zahrnul šéfredaktora časopisu The Atlantic.  

Ale následujícího dne se začaly dít ještě podivnější věci.