Silní jako Amerika. Už za pět let

Je poslední březnový čtvrtek dopoledne a Pařížané zažívají jarní den jako z učebnice: stromy začínají kvést, vzduchem létají holubi, vrány i zdejší drobní zelení papoušci. Prezident Emmanuel Macron postává na schůdcích u vstupu do Elysejského paláce, sídla hlavy Francie. Za několik okamžiků ke vchodu přijíždějí auta s diplomatickými poznávacími značkami a v nich předsedové a předsedkyně vlád, prezidenti a prezidentky evropských států a také šéfka Evropské komise Ursula von der Leyen a generální tajemník NATO Mark Rutte. Macron jednoho po druhém zdraví, často vřele objetím a někdy i polibky na tvář. Způsob, jakým ve svém sídle vítá hosty, často naznačuje, jaký má s danou osobou vztah. Za britským premiérem Keirem Starmerem, který přichází přes nádvoří pěšky, přibíhá Macron několik metrů před schody. Když se pak společně vracejí, drží se několik vteřin pevně za ruce v pěstích. Italskou premiérku Giorgiu Meloni políbí na tváře. Německému kancléři Olafu Scholzovi důstojně podá ruku. Českého premiéra Petra Fialu obejme a poplácá po zádech.

Nejvřelejší přivítání se dostane prezidentovi Ukrajiny, Volodymyru Zelenskému: Macron seběhne ze schodů až na příjezdovou cestu, k prezidentovu autu. Oba muži se nadšeně obejmou a s rukama na zádech toho druhého stoupají do Elysejského paláce. Ve vchodu pak Macron Zelenského ještě poplácá po rameni. Zelenskyj je hlavní host, právě o jeho zemi se shromáždění lídři Evropy chtějí radit. Skupina pozvaných státníků je neformálně označována jako koalice ochotných – kteří chtějí dále podporovat Ukrajinu, a to zejména ve světle ochabující pomoci Spojených států. 

Jednání v Elysejském paláci trvá jen pár hodin, diskuse za zavřenými dveřmi končí v půl druhé odpoledne. Emmanuel Macron poté na tiskové konferenci ohlašuje, že cílem koalice ochotných je dosáhnout míru a Ukrajině zajistit co nejlepší vyjednávací pozici. „Mír musí být pevný a trvalý pro všechny Evropany,“ říká spolu s tím, že kontingent na udržení takového míru povedou Francie a Velká Británie. Kdo se bude chtít přidat, je vítán.

V podobném složení jako ve čtvrtek v Paříži – tedy bez Ameriky, Maďarska, Slovenska, ale s Kanadou a Tureckem – se politici scházejí v poslední době velmi často. Pařížský summit byl jen jedním z dílů skládačky, kterou evropští lídři společně s větším či menším úspěchem skládají. Něco, čemu se s velkou dávkou opatrnosti dá říkat společná evropská obrana. Tedy společná snaha o posílení obranných kapacit evropských zemí, které o to stojí. Koalice ochotných je neformálním uskupením některých členských zemí EU a NATO, které chtějí posílit nejen vlastní obranu, ale zabezpečit, aby případný mír na Ukrajině vydržel. To samozřejmě není jednoduchý úkol. Budovat obranné společenství na úrovni EU je složité s ohledem na nejednotnost zájmů členských zemí a v NATO je evropská část stále velmi silně závislá na Spojených státech.

Američané v Evropě

Koalice ochotných není jedinou snahou, jak posílit evropskou bezpečnost. Velká Británie, Francie, Německo a severské státy připravují plány na převzetí větší odpovědnosti za obranu kontinentu. Jak zjistil list Financial Times, představitelé zmíněných mocností pracují na návrhu postupného, pět až deset let trvajícího přesunutí finanční a vojenské zátěže z Washingtonu na evropské metropole, který chtějí předložit Spojeným státům před červnovým výročním summitem NATO v Haagu. Cílem je předejít tomu, aby Amerika pod vedením Donalda Trumpa z Aliance vystoupila úplně.

Obavy evropských lídrů z takového kroku jsou namístě. Představitelé současných USA se nijak netají silnou averzí k evropským spojencům, které musejí jen bránit a „nic z toho nemají“. Protože se ale poválečná obrana Evropy budovala primárně v rámci Severoatlantické aliance, jsou národní armády na Spojených státech silně závislé. Na začátku roku 2025 měly USA v Evropě podle Evropského velitelství Spojených států (EUCOM) téměř 84 tisíc vojáků. Celkový počet se mění v důsledku plánovaných cvičení a pravidelných rotací vojáků na kontinent a z něj. „Nejde ale jen o vojáky, kteří jsou momentálně v Evropě, ale o předpoklad, že pokud by na kontinentu skutečně došlo k válce nebo k většímu konfliktu, tak by přes oceán dorazily další posily, které by je podpořily,“ vysvětluje pro Respekt analytik transatlantických vztahů Giuseppe Spatafora z Institutu Evropské unie pro bezpečnostní studia (EUISS).

Evropa má asi dva miliony vycvičených vojáků, Spatafora však zdůrazňuje, že to neznamená, že by všichni z nich mohli v případě potřeby bojovat. „Voják nepotřebuje jen uniformu, přilbu, zbraně a munici, ale také například logistickou podporu nebo vzdušnou ochranu. Musejí být schopni efektivně plnit bojové úkoly, a ne všechny síly v Evropě jsou na to v současné fázi připraveny,“ dodává expert.