„V hloubi duše jsme věděli, že tahle chvíle přijde.“ Britský premiér Starmer o Putinovi, Trumpovi a o tom, co Evropu čeká

Klakson v řídicí místnosti HMS Vanguard spustil divoké staccato a vyslal posádku britské jaderné ponorky do bojových pozic. Ve vysílačce zapraskal hlas velícího důstojníka: „Přepnout do 1SQ!“ Tím vydal rozkaz k přípravě balistických raket k odpálení.

Bylo to jen cvičení, které se uskutečnilo minulé pondělí pro významného hosta – britského premiéra Keira Starmera. Ale Starmer měl dobrý důvod dávat pozor, když mu ukazovali, kde je uložen klíč k odpálení místních raket: právě premiér je jedinou osobou ve Spojeném království, která má pravomoc nařídit jaderný úder.

„Čekáte na ideální podmínky?“ zeptal se Starmer tichým hlasem, když mu kapitán vysvětloval, jak je Vanguard nutné vmanévrovat do správné hloubky, aby mohl své rakety Trident odpálit. Ve velitelském křesle se naklonil dopředu a v brýlích se mu odrážela modrá záře z obrazovek.

Když pak vystoupal po desetimetrovém žebříku na palubu ponorky, nahlas se zamyslel nad její téměř sedmiměsíční misí. Úkolem plavidla, které se potichu toulá hlubinami Atlantiku, je odstrašit Rusko od jaderného útoku (minimálně jedna ze čtyř ponorek třídy Vanguard je vždy na hlídce). V době, kdy mnozí kritizují evropskou schopnost se ubránit, v neposlední řadě americký prezident Donald Trump, Starmer říká, že tyto působivé stroje jsou symbolem pevného britského závazku vůči NATO.

„Dvacet čtyři hodin denně, 365 dní, rok za rokem, 55 let,“ říká mi Starmer poté, co se vylodíme a Vanguard zamíří k domovskému přístavu ve Skotsku, „tak dlouho udržují tahle plavidla mír.“

Na remorkéru, který nás vezl ke břehu zálivem Firth of Clyde, seděl Starmer sám a z okénka sledoval sbíhající se mraky na obloze. Pro dvaašedesátiletého politika bylo posledních několik týdnů klíčových – a zároveň přinesly určité vystřízlivění. Starmer se před osmi měsíci dostal k moci díky vlně nespokojenosti s životními náklady. Teď se ocitl uprostřed boje za zachování poválečného spojenectví mezi Evropou a Spojenými státy. 

„V hloubi srdce jsme věděli, že tahle chvíle jednou přijde – už před více než třemi lety, když se ruské tanky převalily přes hranice Ukrajiny,“ prohlásil Starmer s odkazem na rostoucí zranitelnost Evropy a napětí uvnitř NATO. „Musí nás to nabít energií a musíme se chopit iniciativy.“ 

Současná krize proměnila Starmera z metodického a nevýbojného právníka v oblasti lidských práv a labouristického politika v cosi jako válečného vůdce. Debaty o reformě sociálního zabezpečení a ekonomice šly stranou, do značné míry je zastínily obavy o britskou národní bezpečnost. Starmer se přitom odvolával na Winstona Churchilla a také – aby trochu přitakal vlastní straně – na Clementa Attleeho, prvního poválečného labouristického premiéra, když popisoval jedinečnou roli Británie uprostřed rozhádaného Západu.