Co se změní, když si ministr Bek prosadí svou?

Česko míří k učitelské stávce. Pokud vláda nezmění plány, jak, a především na čem ve školském rozpočtu škrtat, 27. listopadu se část tuzemských škol pro žáky neotevře. Učitelé si rozhodně nestěžují jen na účetní fígle kolem slibovaného růstu platů. Jde jim především o to, že budou nuceni hůř učit, k čemuž podle nich nevyhnutelně dojde. Zároveň protestují proti snížení platů dnes už tak finančně odíraných „nepedagogických pracovníků“ – kuchařek, uklízeček nebo školníků, bez nichž se chod žádné školy neobejde.

Ministerstvo ústy svého šéfa Mikuláše Beka (STAN) říká, že škrty jsou nevyhnutelné, že ředitelky a ředitelé měli dost času se na ně připravit a že učitelské platy dlouhodobě rostou. Stejně jako rostou peníze na zlepšení výuky. Je tedy prý logické, že učitelé se musí s většími úsporami v „době nouze“ smířit. Tohle všechno považují učitelé a jejich mluvčí za „fauly“. Ministerským slibům z minulého týdne, že nakonec se nějaké peníze možná najdou, nikdo z branže nevěří.

Pro veřejnost, která se nevyzná v žargonu školské administrativy a složitého způsobu, jakým jsou školy financované, je to umrtvující a nepřehledný spor o „jednotky procent“ a „škrtání nevyužívaných kapacit“. Zároveň nelze vyloučit, že vláda učitelskou stávku přečká a škrty ve školství nakonec prosadí. Co přesně se tedy potom v tuzemských třídách změní?