Rozpočet pro vládu klikařů

Vládní slib „nenecháme vás padnout“ dostává jasnější podobu nejen v tom ohledu, co lidé a firmy dostanou, ale i co do nároků na státní pokladnu. Fialův kabinet v pondělí schválil rozpočet na příští rok. Deficit – tedy částka, která bude chybět a bude ji potřeba doplnit navýšením státního dluhu – má činit 295 miliard korun. V porovnání s běžnými roky jde o velkou sumu, ale od nástupu koronaviru jsou „díry“ v rozpětí 300 až 400 miliard standardní. Původní záměr vlády byl šetřit a rozpočet postupně vyrovnávat, to se ovšem s nástupem války a energetické krize odkládá.

Jde o první rozpočet, který má Fialova vláda sama pevně v rukou. Ten letošní jen narychlo korigovala po opožděném jmenování až během vánočních svátků. Pak ho přes léto právě kvůli dopadům války a energetické krize znovu přepracovala a schodek kvůli novým výdajům zvedla na 330 miliard korun. Pro příští rok bylo zjevně snahou ukázat aspoň nějaké zlepšení. Plánovaný deficit začíná poprvé po třech letech dvojkou, ale číslo stojí hodně na vodě – respektive na naději, že všechny okolnosti vyjdou dobře.

Na slibované zastropování energií chce vláda utratit rovných sto miliard korun. A obratem je vybrat zdaněním mimořádných zisků energetik, bank a petrolejářských firem, dále pak „mobilizací“ dividend státních podniků a konfiskací nadstandardních tržeb elektráren. Obě strany rovnice jsou však teď nejisté, což signalizuje i zaokrouhlení obou stran na rovnou stovku miliard. Rozpočtová dokumentace neobsahuje žádný hlubší rozbor, proč by se vládní výdaje i příjmy měly vybalancovat právě na této částce – za nepříznivého vývoje tedy celá operace nemusí vyjít.

Domácnosti, veřejný sektor a menší podniky mají od vlády příslib, že za elektřinu nebudou platit víc než šest korun a za plyn tři koruny. Pokud by dodavatelé nebyli schopni opatřit energie takto levně, stát vyšší ceny dorovná. Pokud ceny zůstanou vysoko, nebo pokud dál porostou, nároky na rozpočet se zvednou. Pro veřejný sektor měly být energie opatřeny v režimu státního obchodníka, tedy dohodou s výrobci tak, aby poskytli státu volné kapacity se slevou.

Před volbami nicméně vládní činitelé už začali tuto verzi korigovat a ujišťovat, že v případě, kdy se takto nepodaří pokrýt všechny potřeby škol, nemocnic, měst, krajů a dalších veřejných institucí, bude se vztahovat strop i na ně. Jinými slovy, že zvýhodněná cena nepůjde na úkor výrobců a dovozců energií, ale že ji vláda doplatí i zde z rozpočtu, stejně jako u domácností. Stále se také vyjednává o pomoci pro velké firmy, kde je tlak průmyslu silný. Snaha vlády předejít kolapsu klíčových odvětví bude pochopitelná, tím pádem i zde mohou vzniknout nové nároky.

Ministerstvo financí očekává, že v případě vyšších cen energií – a nutnosti doplácet víc v rámci stropů – stát dostane víc na zdanění energetik a že se obojí navzájem vyrovná. To je ale jen velmi hrubý odhad. Zatím totiž nikdo neumí posoudit, jak úspěšná vláda při zdaňování dodatečných zisků vlastně bude. V rozpočtové dokumentaci o tom nic podrobnějšího není, známa není ani konkrétní podoba nových daňových paragrafů, protože vláda chce nejdřív počkat na finální dohodu uvnitř Evropské unie, tedy ještě minimálně týden. „Takový postup není ideální, nicméně bohužel nežijeme v ideálním světě,“ uvádí k tomu ministr financí Zbyněk Stanjura.

I kdyby se náklady na zastropování přesně vyrovnaly s tím, co stát navíc vybere, budou tu ještě další výdaje. Hlavně na zvýšení sociální ochrany formou vyšších příspěvků na bydlení, vyšším životním minimem, vyššími přídavky na děti nebo vyššími důchody. To vše od ledna poroste a rozpočet s tím počítá.

Zároveň však počítá s tím, že ekonomika zůstane jako celek v obstojné kondici. Rozpočet stojí na makroekonomické prognóze ze srpna, podle které má hrubý domácí produkt dál růst o 1,1 procenta, a to i po odečtení inflace, která má klesnout zpět pod 10 procent. Nezaměstnanost má zůstat skoro stejně nízká jako nyní, růst platů má inflaci skoro kopírovat. Pokud se něco vlivem energetické krize zadrhne, což v průmyslu nyní v rámci lobbování za vyšší pomoc předvídá kdekdo, předpoklady nemusí vyjít a rozpočtové kolonky rázem přestanou vycházet.

Není také úplně jisté, jak se povede udržet na uzdě výdaje u citlivých položek, jako jsou mzdy pro státní zaměstnance. Zdravotnické odbory chtějí v reakci na vysokou inflaci přidat 15 procent, ministerstvo zdravotnictví nabízí jen tři až čtyři procenta. Zdravotnictví se financuje mimo státní rozpočet, ale pokud se odborům na jejich – ne zcela neoprávněný – požadavek přistoupí, bude se finanční deficit hromadit skrytě v podpalubí a časem se vládě vrátí. V případě zdravotnictví zvýšenými nároky zdravotních pojišťoven, z jejichž rezerv si vláda část půjčila při vyrovnávání schodku letošního roku. U lékařů a sester by se navíc mohli inspirovat se svými nároky i další odboráři, jejich lídr Josef Středula mluví v rámci prezidentské kampaně o generální stávce. Nikdo tedy nyní neumí zaručit, že vláda nakonec plánované platové výdaje dodrží.

Dostat se příští rok s deficitem pod 300 miliard bude úspěch. Na druhou stranu je třeba uznat, že vzhledem k rostoucí inflaci nebude mít 300 miliard tak velkou reálnou hodnotu jako předloni - a že úspěch je i to, když se v absolutních číslech drží zadlužování stále na stejné výši. Kritiku velkého zadlužování relativizuje také fakt, že země je ekonomicky ve válce a že uklidňování situace a pomoc s extra náklady má opodstatnění.

Platí ale také námitka, že vláda slibovala v rámci pravicových vizí ve státní kase velké šetření a zatím neměla moc času na to, aby něco podstatného v tomto ohledu předvedla. Rozpočet běží na setrvačník tak jako v minulých letech, žádné hlubší zásahy zatím nenastaly. Snad na ně ještě do voleb zbude čas.