Neměňme své hodnoty a zvyky kvůli šílencům

Mí mladí příbuzní z jednoho malého moravského města mi oznámili, že ruší zaplacenou silvestrovskou cestu do Říma. Obávají se rizika teroristického útoku. Mí starší přátelé, manželská dvojice z malé moravské vesnice, se rozhodla letos vyhnout vánočním trhům nejen v Brně, ale dokonce i ve Zlíně. Jakékoliv větší město je podle nich ohroženo možným útokem „nějakého teroristického cvoka“.

Jde přitom o vzdělané a poměrně světaznalé občany. Ještě světaznalejší je přítel žijící v jednom velkém evropském městě se mi ve Skype rozhovoru svěřil, že se chystá na pár týdnů do San Franciska, že chtěl letět přes Istanbul, protože je to nejlevnější, ale asi si to asi rozmyslí, protože Turecko je dnes teroristicky riziková země a on by musel při cestě v Istanbulu přespat. Snažil jsem se mu to vymluvit. Nicméně o dvě hodiny později bouchla v Istanbulu amatérská nálož: zranila pět lidí, přítel mi volal znovu a radostně mi oznamoval, že měl pravdu.

Měl. Bouchla ovšem na místě, na němž by se v žádném případě – za těch pár hodin, co by v Istanbulu strávil – nevyskytl. Ani možnost teroristického útoku nějakého cvoka ve Zlíně se samozřejmě nedá vyloučit a pan Patizon mě upozorňuje, že mě něco takového může dnes potkat třeba v metru v pražském Karlíně. Může, ale statisticky je ta možnost stejně daleko méně pravděpodobná než to, že mě cestou na to metro srazí auto.

Za posledních patnáct let umírá zásluhou teroristických útoků ročně v Evropské unii v průměru sto lidí. Jen v České republice je ročně zavražděno dva a půlkrát více lidí a na silnicích v Česku zahyne průměrně ročně sedmkrát více lidí, než při všech teroristických atentátech v zemích Evropy. Je fakt, že počet teroristických útoků ve světě roste, stejně jako počet obětí teroru. Ale na tomto čísle se nejvíce podepsala Afrika, především Nigérie, Kamerun, Somálsko a několik dalších zemí.

Obavám lidí z atentátů se nelze vysmívat a je možné pochopit, proč vznikají. Teroristé mohou totiž zabít nebo zranit i toho nejopatrnějšího člověka, který se po celý život vyhýbá jakémukoli riziku a pro jistotu nejezdí ani dopravními prostředky. Oběťmi terorismu jsou nevinní a často mírumilovní lidé. Nicméně není tajemství, že více než konkrétní oběti (s nimiž a jejich blízkými autor opravdu soucítí) jsou pro civilizaci nebezpečnější obavy z terorismu. Strach, ztráta schopnosti vidět svět normálníma očima, vztek a nenávist, která nutí lidi obviňovat kdekoho z toho, že za nebezpečnou situaci a riziko terorismu může.

Přichází ztráta důvěry v zákony, ve schopnost států ubránit občany respektem k paragrafům a ustáleným normám. Přichází vztek občana na to, že nemůže normálně žít. Pan Patizon si tedy myslí, že bylo zbytečné rušit cestu do Říma. Že je dobré se odvážit koupit si ve Zlíně ve stánku na trhu vánočku nebo něco takového, a že je dobré letět do San Franciska přes Istanbul. Na místě samozřejmě je jistá obezřetnost a kázeň, ale světu hrozí podstatně víc nebezpečí – klimatické změny, nepředložené chování velmocí, jaderná katastrofa a mnoho dalších – než abychom měnili své hodnoty a zvyky kvůli šílencům, kteří přesně tohle chtějí.