Minářovo (ne)loučení

Mise hnutí Lidé PRO se zdála být od začátku odsouzena k neúspěchu. Vzniklo totiž přesně ve chvíli, kdy se opozice po letech přešlapování odhodlala ke spolupráci. Navíc je téměř nemožné dělat kampaň ve chvíli, kdy je země sevřená pandemií. Proto nyní Mikuláš Minář ohlásil, že projekt rozpouští. Byla tedy ona mise nejen odsouzena k neúspěchu, ale i zbytečná? Nikoli.

Dodržený slib

Cesta Mikuláše Mináře byla logická. Podařilo se mu vybudovat nejvlivnější občanské „hnutí“ Milion chvilek, které změnilo tuzemskou politickou debatu. Zaplnil lidmi mnoho náměstí i pražskou Letnou, dal jim naději, že pokud nesouhlasí s politikou Andreje Babiše a Miloše Zemana, neznamená to, že jsou sami. Vytvořil i důležitý tlak na opozici, aby přestala drobit hlasy a vydala se cestou spolupráce.

Měl proto právo zkusit politickou cestu. Stále se volá po vstupování lidí do politiky, proč by tedy nemohl i on? Přesto vzbuzovalo pochybnosti, že vytváří nový projekt ve chvíli, kdy opozice vyslyšela i jeho volání a založila dva kandidující bloky. Navíc v kampani dělalo hnutí zbytečné chyby.

Minář věřil, že dokáže oslovit neortodoxní voliče ANO a ty, kteří volit vůbec nechodí. Ale to byl téměř nenaplnitelný cíl. Proč by se to mělo podařit právě jemu? Jenže Minář už jednou „nenaplnitelný cíl“ dokázal proměnit v úspěch. Téměř nikdo – včetně autora těchto řádků – nevěřil, že by v Česku dokázal probudit občanskou společnost a naplnit náměstí. A uspěl. Nyní se pokusil zázrak zopakovat - a neuspěl. To se stává.

Už na začátku dal slib, že když nesesbírá pět set tisíc podpůrných podpisů, nepůjde do voleb. Nechtěl tříštit politickou scénu. A teď svůj slib dodržel. Když projekt Lidé PRO vznikl, napsali jsme, že mu v tom nikdo nemůže bránit: „Není obecním majetkem, aby mu druzí určovali, co má a nemá dělat. Jestli vnímá, že občan jako on tu nemá zastoupení a je třeba založit něco nového, jedná podle svého svědomí. Minář tak může v tuto chvíli zradit jedině Mináře.“

Nyní víme, že obstál se ctí. I když ho nepochybně neúspěch bolí, a ačkoli si teď určitě užije od mnoha lidí nejeden posměšek, je to pro něj dobrá prohra. Neúspěch přináší poučení, sebepoznání a pokoru. Když ve svém středečním prohlášení píše „Prosím však: nenakládejte na mne další očekávání a zodpovědnost. Propusťte mne ze svých služeb“, je patrné, že odstup od sebe sama na nějaký čas potřebuje.

Skoro by se však dalo vsadit, že o něm neslyšíme naposledy. Lidí s takovými zkušenostmi a schopnostmi bude vždy třeba.