Minář: Chceme znovu zbláznit společnost. A tentokrát nejen k obraně demokracie

Bývalý předseda Milionu chvilek pro demokracii Mikuláš Minář ve čtvrtek online představil hnutí Lidé PRO. Kandidovat v parlamentních volbách však budou jedině tehdy, pokud získají půl milionu podpisů. Ve zveřejněném videu představil web, kde je lidé mohou takto podpořit. Spolupracovat s hnutím bude bývalý ředitel protikorupční organizace Transparency International David Ondráčka, náměstek pražského primátora Pavel Vyhnánek (Praha Sobě) nebo starostka Peček Alena Švejnohová. Mezi poradci hnutí jsou předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová či bývalá místopředsedkyně Ústavního soudu a někdejší senátorka Eliška Wagnerová. Podporovateli hnutí jsou podle webu bývalý premiér a předseda Senátu Petr Pithart či pražská radní Hana Třeštíková (Praha Sobě). Minář odešel letos koncem září z vedení spolku Milion chvilek, se kterým pořádal protesty proti premiérovi Andreji Babišovi, a následně ho zcela opustil s tím, že zamíří do politiky.

Jsou to čtyři hodiny od chvíle, kdy jste představil své hnutí Lidé Pro. Jaké jsou zatím ohlasy?

Zatím jsem dostával dotazy hlavně od novinářů, nicméně zájem obecně je velký. Mám velkou radost, že se spoustě lidem dalo dohromady, jak to vlastně myslíme. Že to bude stát odspodu, na dobrovolnících. A že pokud neseženeme půl milionu podpisů, tak do toho nepůjdeme. Cílem není vytvořit pětiprocentní projekt, který se bude ve Sněmovně trápit s pár poslanci. Když do toho půjdeme, musíme mít půl milionu a víc. Pak to může změnit dynamiku hry. Teď je důležité do toho vtáhnout lidi a hlavně ty, kteří mají pocit, že nemají koho volit, a kterých se na jejich problémy a názory nikdo z politiků osobně nikdy nezeptal. Musí se zvednout vlna směrem zespodu a nabízet lidem, že se na politice mohou podílet, že se u nás mohou podílet na tvorbě kandidátních listin a něco skutečně ovlivnit. Podle mě to může být cesta, jak obnovit důvěru takových lidí v politiku.

Trochu to připomíná Piráty. Ti také nechávají rozhodovat všechny členy o svých kandidátkách, přijímají podněty zvenčí k jednotlivým zákonům a také jsou hodně aktivní v regionech. V čem jste jiní?

I Piráti vznikli zespodu, nicméně o kandidátních listinách stále rozhoduje uzavřený kruh straníků v jednotlivých regionech. My do toho chceme pustit veřejnost. Každý, kdo nám dá svůj podpis a ověří svou identitu, může o kandidátní listině hlasovat. Ti samí lidé mohou i kandidovat a nemusí být straníci. Třeba pokud je někdo v akademické, soukromé či veřejné sféře úspěšný a řekne si, že by rád politicky nějak přispěl, ale neví jak. I kdyby našel stranu, která je mu blízká, musí nejdříve několik let leštit kliky stranických sekretariátů, než se dostane na politickou pozici. Naše hnutí může být v tomto ohledu skvělá zkratka pro všechny, kteří mají nějaké elementární předpoklady a žádné stíny v minulosti, mohou se okamžitě ucházet o pozici do Parlamentu. To je zajímavé jak pro kandidáty, tak pro lidi. Nebude navíc přítomno žádné dohadování o konkrétní místo na kandidátce, jelikož o tom transparentně rozhodnou občané. To pak může nasměrovat energii ze strany ven, nikoliv naopak. Kandidát totiž bude odpovědný právě lidem.

https://www.youtube.com/watch?v=dixkGtD3wTQ&feature=emb_logo

Máte termín, kdy si řeknete, že nemáte dostatek podpisů a nebudete tedy kandidovat?

Máme na webu zveřejněných několik milníků. Prvním je sto tisíc podpisů, kdy začneme připravovat program. Od další stovky tisíc uděláme ustavující sjezd a zvolíme si předsednictvo. Hlavním milníkem je zmíněný půl milion podpisů. Zároveň jsou ale rozhodnutí, která musíme učinit dřív, například zda složit kandidátní listiny. A proto máme další milník a to je 300 tisíc podpisů do konce května. Pokud je seženeme, pak je velká pravděpodobnost, že sesbíráme zbytek a můžeme jít do voleb. Pokud se to nepovede, tak je dostatek času využít čas a prostředky k podpoře někoho jiného.

Řada lidí se může rozhodnout dát vám svůj podpis jen proto, že chtějí vidět, co ve volbách ukážete. Svůj hlas pak hodí někomu jinému. Takhle někteří voliči uvažovali při vzniku Prahy sobě. Nemůže pak těch půl milionu být zkreslující?

Já vám odpovím tím, co jste uvedli jako příklad. Praha sobě ukázala přesně to, že nakonec dokázala získat víc hlasů, než kolik získala podpisů. Podpisy mají svou relevanci. Dokládají, že za vámi je nějaká práce, že vás lidé znají, že o vás řeknou dalším.  

A kdy na téhle časové ose začnete vy nebo někdo jiný objíždět lidi ve svých krajích a ucházet se o vysoké místo na kandidátce?

Oslovování může vlastně začít ihned. Ten systém motivuje lidi, kteří půjdou do primárních voleb, aby si to odmakali zespoda. Nikomu nebrání jet zítra do Havířova a začít oslovovat lidi. Předpokládám, že více se to rozjede od ledna, což ale ovlivní i epidemiologická opatření. Už teď nicméně budujeme ekosystém dobrovolníků, protože kromě kandidátů potřebujeme v každé vesnici člověka, který přijde do hospody a řekne „hele Franto, oni to nemají tak blbý“.

Co jim v lednu bude říkat a nabízet?

Ukáže jim náš web, ukáže jim zajímavé lidi, kteří nabízí svou zodpovědnost a na nikoho nechtějí kašlat. Kteří druhé nerozdělují na ty, kteří se cítí úspěšnými, a na ty, kteří neměli po roce 1989 štěstí. A může jim ukázat programové priority, o kterých se mohou bavit. Navíc do toho nepůjdeme, pokud nám nedáte šanci. Stojíte o to?

Že chceme hezkou zemi, kde se na nikoho nezapomíná, říkají všichni.

A vy můžete říct: tady je David Ondráčka, který osmnáct let měřil každému stejně, bojoval proti korupci a má zkušenosti. Tady je Pavel Vyhnánek, původně bankéř, který se rozhodl jít do politiky, ušetřil Praze 7 miliony a teď operuje s miliardovým rozpočtem pražského magistrátu. Tudíž člověk, který má reálnou kompetenci, zásady a evidentně to nedělá kvůli penězům. Tady je Alena Švejnohová, starostky obce Pečky…

To jsou lidé, které jste nám ukázali. A kdo další se bude moci ucházet o kandidaturu? Může to být kdokoliv?

Máme vizi a programové priority, tudíž každý to být nemůže, to by byl nesourodý kočkopes. Mohou se o ni ucházet jak lidé, kteří jsou jak levicoví, tak i pravicoví, liberální i konzervativní…Na tom podstatném se ale musíme shodnout. Bude nás zajímat životopis takového uchazeče, co ho štve, co chce dělat, jaké by bylo jeho téma, co mu na naší vizi sedí a nesedí - nebo zda má politickou zkušenost, což může být výhodou, ale samozřejmě záleží, jaká ta zkušenost je. Ta kritéria nejsou přehnaná, ale nesmí tam být extremisté. Jestli nám o něco půjde, tak o hledání společné řeči v téhle polarizované době. Potřebujeme začít naslouchat lidem, jaké mají názory, a začít se s nimi bavit.

Jak to budete dělat? Budete mít nějaké oddělení, které bude dělat rešerše?

Budeme spolupracovat s lidmi, kteří mají zkušenost s HR, zároveň jsme ve spojení s předními sociology, psychology, budeme mít lidi, kteří za program zodpovídají a budeme se na uchazeče tím pádem koukat z různých úhlů. Jde nám v zásadě o filtrování extrémů na základě zjistitelných informací. Daný člověk se nakonec bude muset zavázat, že bude dodržovat etický kodex a že nebude popírat naši vizi a programové priority. A pokud by nám o své minulosti něco neřekl, jsou to objektivní důvody pro ukončení spolupráce.

To budete muset mít místní organizace, nebo to budete kontrolovat z jednoho místa?

To se dá zvládnout, ale samozřejmě to pak bude jednodušší, až budeme mít své lidi v krajích.

Co bude ta otázka, kdy z odpovědi uchazeče vypozorujete, že je pro vás ten pravý?

Potřebujeme znát životní příběh takového člověka a jeho motivaci. Co ho štve, s čím bude za lidmi chodit. Protože náš model je silný v tom, že pokud je zde určité politické téma, které se může týkat jen několik tisíců lidí, a strany se jím tudíž nezabývají, může ho daný člověk uchopit a dostat jej do veřejného prostoru a najít díru na trhu. Nejde o tom dostat do politiky nové lidi, ale také nové myšlenky a témata.

Říkal jste, že kandidát musí být v souladu s vaší vizí. Jakou vizi máte?

Největší bolestí společnosti, na který současná opozice podle nás nemá lék, jsou podle nás ty spousty lidí, kteří mají pocit, že se na ně zapomnělo. Mohu vám k tomu citovat čísla. Podle výzkumu Rozděleni svobodou je v naší zemi čtyřicet procent těch, kteří patří ke strádajícím, respektive do ohrožené třídy. Podle Medianu je společnost rozdělená na dvě pětiny bohatších a zbytek, který se ale v řadě ohledů liší. Příliš mnoho lidí má pocit, že tahle země sice vzkvétá, ale jen papírově a hlavně jenom někde. Z regionů druhé a třetí kategorie lidé odcházejí, dědí se u nás chudoba a sociální vyloučení, lidé mají pocit, že jsou na odpis a na obtíž. Tohle jsou lidé, kteří následně volí protestně, proti establishmentu. Ať je to na americkém Středozápadě nebo v České republice. A tím se dostávám k vizi. Pokud chceme stoupat, tak jedině společně. Jak ekonomicky, tak lidsky. A to bez naslouchání nejde, bez toho, že jim ukážeme, že ve společnosti mají své místo a svou důstojnost.

Znovu se vrátíme k tomu, že přesně takhle hovoří i Ivan Bartoš. Propočítali jste si, komu uberete hlasy?

To na začátku nejde. Při konstruování strategie jsme hleděli na to, abychom nešli cíleně po voličích opozice. Vážím si mnoha politiků v této zemi i toho, že se teď opozice spojuje. Ale jsou tady minimálně dva miliony lidí, které současná opozice neosloví.

To, co říkáte, už ale v nabídce je. Opozici se podle posledních průzkumů daří oslovit i voliče Andreje Babiše. Zatím nejúspěšnější jsou v tom zmínění Piráti…

Jsou tady určité mantinely, ale nechci zabíhat do toho, co si myslím, že lidem na Pirátech vadí.

Nicméně sám pro sebe jste si to řekl, ne?

Ano. A vím, že mnoho konzervativnějších či starších voličů si nedovede představit, že by volili Piráty. Stejně jako někteří naši potenciální kandidáti, kteří si nedovedou představit, že by byli Piráty. Je to jméno, je to kultura - a to není nic proti nim, je to naprosto v pořádku, ale ne každému to sedne. Jak jsem říkal, také vznikají odspodu, ale spoustě lidem mohou připadat jako parta geeků. Je podle mě v pořádku nabídnout ještě něco pestřejšího.

Vraťme se ke strategii. Jak tedy docílíte toho, že nebudete brát hlasy opozičním stranám?

Primárně skutečně cílíme na ty, kteří jsou zklamaní a nevyberou si. Těch je skutečně hodně a možná by i zvážili některé ze stran, ale pravděpodobně by nešli k volbám. Takové lidi chceme oslovit a získat.

Říkáte, že třetí síla v opozici je nutná. Mluvili jste s opozičními stranami?

Ještě než jsme projekt zveřejnili, tak jsme hovořili s těmi, kteří o to měli zájem.

S kým to bylo?

S Piráty, se Starosty a s TOP09, přičemž tu jsem zároveň bral jako zástupce trojkoalice. Všichni tak znali naše důvody a motivaci. Já si totiž nemyslím, že vznikem dvou koalic je vyhráno. Nerozhádají se? Pokud ne, bude jejich výsledek stačit na vítězství? A co se stane, pokud ano, ale prezident pověří sestavením vlády Andreje Babiše, který by fakticky získal více hlasů? Nepůjde pak někdo radši s ním? I kdyby ne a vznikne fakticky pětičlenná vláda, budeme tady mít tisíc miliard dluhu, zemi v recesi a frustrovanou společnost. Ta vláda bude muset dělat obrovské kompromisy. A pokud by selhala a v opozici budou sedět populisté s extrémisty, tak se může opakovat to, co se stalo před deseti lety - ekonomická krize, politický skandál a vzestup Andreje Babiše. Kdyby taková vláda selhala, bude to znamenat faktický konec důvěry lidí v demokratické strany.

Kdy jste nad tím takhle začal uvažovat? Na Letné jste apelovali právě na to, aby se opoziční strany spojily. A ony to začaly dělat.

Trochu bych to upřesnil. Mě mrzí, že se společenská debata o politice zredukovala na to, zda vzniknou, či nevzniknou koalice. Na Letné přeci nezaznělo „udělejme koalice“. Tam zaznělo, aby se lidé zajímali a angažovali v politice, aby přesvědčovali ostatní - a mimochodem, pokud se strany spojí dohromady, mají šanci na větší zisk mandátů. Rok poté se bavíme o jednom technickém řešení, tedy o roztříštěnosti opozice, ale nebavíme se o tom dalším. Vznik koalic není cíl sám o sobě. Cíl je prosperující země se stabilní vládou. Politickou krizi nelze vyřešit jen tím, že se obejde volební systém. Nevěřím tomu, že případná vláda - a vidíme to například na pražském magistrátu - bude sama o sobě stačit.

Jak politika s vaším vstupem získá jinou dynamiku?

Ve chvíli, kdy by se podařilo získat část z těch dvou milionů lidí, získá to jinou dynamiku, ale také stabilitu. Je rozdíl, pokud máte například 105 poslanců, nebo ústavní většinu. To je největší páka, jak zabránit prezidentovi, aby zacházel s Ústavou jako s trhacím kalendářem. Zároveň ještě pořád nevíme, co nastupující ekonomická krize s politickým spektrem udělá. Co když vystřelí populisté a extrémisté, kteří teď více či méně stagnují? Opravdu si myslím, že je tady velká část voličů, které neoslovuje současná opozice a zároveň je v téhle době začínají štvát vládní strany. A za těmi musí někdo vyrazit.

Pokud tomu správně rozumíme, budete chtít oslovit primárně voliče Andreje Babiše, aby mohlo dojít ke změně dynamiky.

Necílíme jenom na ně, ale jsou důležitou částí.

Ale jste ten, kdo svolával Letnou, a pro voliče Andreje Babiše tudíž červený hadr. To jste musel řešit.

Řešil. První věcí je, že náš projekt není jenom Minář. Za druhé politika není černobílá, stejně jako voliči hnutí ANO. My víme, že dvacet procent voličů hnutí ANO má pozitivní či neutrální vztah k Milionu chvilek. To může znít divně, ale oni jsou rádi, že je tady další síla, která kontroluje i toho, koho zvolili. Třetí věcí je, že jsem byl tváří hnutí, které kritizuje Andreje Babiše, ale nikdy ne jeho voliče. Vždycky jsme se jim snažili porozumět - 23. listopadu 2018 mě málem vypískali, když jsem řekl, že abychom se dostali z marasmu, ve kterém jsme, musíme voličům hnutí ANO naslouchat. Ti lidé byli tenkrát jako opaření. A ano, pro spoustu z nich jsem červený hadr, některé z nich osloví Piráti a Starostové. Naopak si myslím, že je neosloví druhá koalice složená ze stran, které za ztrátu důvěry v politiku do jisté míry mohou.

Nebudete prostě antibabiš?

Lidé musí přijít na to, že nejsem černobílý, stejně jako hnutí. Že pravda není černobílá. Budou se muset začít divit, co v nás je. Každá jednostrannost je špatně. Já jsem plnil Letnou pro demokracii.

Online událost, na které jste zveřejnil váš web, jste nazval Restart politiky. Přitom mluvíte o trojkoalici jako o jedné z příčin nástupu Andreje Babiše. Co tedy vlastně restartujete, k čemu se chcete vracet?

Fakticky o restart nejde. Poprvé za třicet let skutečně chceme zakopat příkopy mezi politikou a lidmi, poprvé chceme dát lidem pocit, že politika není svinstvo, kde si někdo rozdělí moc a nezajímá se, co se s lidmi děje. Znakem vyspělé demokracie je to, že lidé masově přebírají odpovědnost za stav věcí veřejných. Ve své obci, ve svém spolku, že se o politiku zajímají. Tohle chceme. Musí být normální jít do politiky a mluvit o tom. My takové lidi teď musíme rozhoupat. Dlouho si budou připadat v menšině, ale když vidíte, že vaši známí do politiky jdou, je snazší se přidat. Chceme znovu „zbláznit společnost“ - a tentokrát nejen k obraně demokracie, ale k jejímu utváření.

Konkrétní podoba programu má vzniknout při 100 tisících podpisech. Jak si jeho vznik představujete?

Předně je třeba říct, že určité programové body už máme. To ale neznamená, že jsme z naší bubliny obsáhli všechno. Proto chceme znát názor lidí. Co je trápí a jak to můžeme změnit. A způsobů je víc. Budeme dostávat zpětnou vazbu od dobrovolníků, máme kontakty na ty, kteří nám dali své podpisy a můžeme se je na nejrůznější věci ptát. A samozřejmě budeme jezdit po republice a těch lidí se ptát.

Volby jsou už za rok. Není na tohle všechno málo času?

Je to šibeniční termín. Proto přicházíme s věcmi, jako jsou primárky. To je přeci strukturální změna v české politice. Nestane se, že je někdo na dlouhé roky zabetonovaný u moci. I když bude poslancem v jednom volebním období, musí před dalšími volbami do dalších primárek. Když to řeknu jednoduše, jsme první skutečné hnutí, které tady vzniklo. To, co má Andrej Babiš nebo Tomio Okamura, je marketingový trik. Hnutí je o pohybu, o společenské dynamice. Když máte tisíce dobrovolníků, je to něco jiného, než když máte tisíc straníků. Je to cesta, jak vtáhnout lidi do hry.

Pokud program v plném znění teprve vznikne, co konkrétně navrhne dobrovolník v té hospodě? Jak přesvědčí například levicového voliče, že je hnutí správnou cestou?

Program není to, že máte sto stran o konkrétních návrzích. Program má více pater, měl by mít velkou vizi, kam by se měla země posunout za deset let. Jak má vypadat ekonomika, spravedlnost… Máme v programu, že chceme vyrovnaný státní rozpočet, ekonomiku s přidanou vysokou hodnotou a musíme vytvořit příznivé prostředí pro inovace. Máme daňový systém z roku 1993, máme jedno z nejvyšších zdanění práce. A o změny v tomhle směru budeme usilovat. Zároveň pak k jednotlivým bodům pozveme experty. Ti nám neřeknou jen, jak to udělat, ale že to jde udělat třemi způsoby, ze kterých si můžeme vybrat. Podle toho, s kým budeme v koalici. Musí tady být prostor pro různá řešení - a přitom nedopouštět takový rozvrat veřejných financí, jaký předvádí stávající strany.

Může se tedy stát, že se v přímém přenosu při volbě na kandidátní listiny bude rozhodovat, zda bude hnutí levicové nebo pravicové?

Když si přečtete Česko versus budoucnost od Davida Klimeše a Slepé skvrny Daniela Prokopa, zjistíte, že se pravicoví a levicové ekonomové shodnou na celé řadě řešení. A není to dnes tolik o pravici a levici, ale o tom, jestli to funguje, či ne. Jestli vezmete lidi, kteří umí pracovat s daty, nebo ty, kteří budou něco ideologického střílet. Jestli někdo říká, že pravicové či levicové řešení je vždy správně, tak je vedle. Pravicové principy jako individuální odpovědnost či podpora podnikavosti jsou skvělé, ale stejně tak je třeba uznat, že lidé nemají všude stejné podmínky, a když jim pomůžete, vyplatí se to celému státu. Když pomůžeme lidem s exekucí, pomůžeme tím celým regionům. Ti lidé pak nebudou tolik frustrovaní a může přijít zlepšení ekonomiky. Pak se můžeme bavit s konkrétními odborníky, s kterými si nastavíme a zvolíme cestu. Především ale musíme mít stanovený cíl. Už teď lze vyčíst, kudy se ubíráme, tedy žádné krajnosti. Když to řeknu jednoduše, jsme centristé, idealističtí pragmatici.

Jaké je vaše geopolitické ukotvení? Budete v nějaký moment schopni říct, že máte na něco jasně vymezený pohled?

Nebudeme mít problém říct, že chceme zůstat v Evropské unii a v NATO. Zároveň se ale musíme ptát, proč je tu tolik lidí, které irituje fungování Evropské unie. Jsme sebevědomá země v sebevědomé Evropě a nemůžeme na všechno kývat. To není populistické, to je zkrátka pravda. Kdyby to někdo takhle řekl, tak zabrání strachu lidí z toho, že tu zavádíme nějakou proevropskou ideologii. Lidé, kteří chtějí vystoupit z Evropské unie, u nás být nemohou.

V programu máte jako cíl řešit klimatickou krizi bez zbytečných ideologií. Co to znamená?

Znovu to zopakuji, nechceme žádné krajnosti. Je absolutní nesmysl popírat, že se klimatická změna děje. Vidíme to ostatně všude kolem nás. Ale přílišné strašení apokalypsou zkrátka škodí. Začněme tím, že si přiznáme škodlivost oxidu uhličitého a pojďme se bavit o tom, jak se adaptovat. Víme, že musíme přejít na nevyčerpatelné zdroje energie, ale tak, aby to nerozvrátilo ekonomiku. Musí tam být pohledy a potřeby různých lidí. Přístup některých aktivistů, že všechno musí být co nejdříve a že se nechováme k planetě dobře, je moc moralizující. Jak má obyčejný člověk vstřebat, že mu tak dáváme na hřbet tíhu osudu celé planety? Můžeme to ale vzít lokálně. Šetrnější hospodaření, zadržování vody, to jsou představitelné věci.

Jak se například budete stavět k tématům jako stejnopohlavní sňatky?

Zveřejníme k nim naše stanoviska později, nejprve k nim musí vzniknout vnitrostranická debata. Jsou to nesmírně důležitá témata, ale nechceme vyřešit všechny věci světa a určitě nechceme řešit kulturní války.

To jsou ale otázky, které budete dostávat.

A budeme na ně odpovídat. Stejně jako u dalších témat, která jsou předmětem kulturních válek, záleží na stavu společnosti. Musíme naslouchat jak lidem, kteří to chtějí, tak ale i těm, kteří se toho bojí. Každé stanovisko, které opomíjí obě strany, je ploché.

A jste vy osobně pro stejnopohlavní sňatky?

Já osobně s tím nemám problém, nijak mě to neohrozí a těm párům to pomůže. Je to ale složité téma. Chceme řešit školství, přírodu, exekuce. U těchto věcí může být klidně volné hlasování.

Co integrace Romů do společnosti?

To je věc, kde bude probíhat expertní panel, kde zkrátka nefunguje jednoduché řešení. Všechna jednoduchá řešení selhávají. Na jedné straně je to přehnaně opatrovnický přístup, na druhé zase represivní. Chceme najít odborné řešení, které leží mezi těmito póly. A zase je to o tom vyrazit za lidmi a vysvětlit jim, že vyřešit integraci Romů je v konečném důsledku úspornější, protože když do toho peníze nedáme, budeme řešit vzniklé problémy, a nikoliv úspornější prevenci. Je to také výzva v oblasti politické komunikace. Musíte lidem říct příběh, proč přicházíme s takovým návrhem. A ve chvíli, kdy na ty lidi někdo křičí…

… vždyť na ně nikdo nekřičí.

Vidím to z mnoha stran. Politici bez vysvětlení a bez naslouchání říkají, co udělají. Ale je těžké pochopit, jestli je lepší udělat to pravicovější, nebo levicovější. Lidé pak totiž neví a nakonec se nerozhodují podle toho, co jim někdo říká, ale podle toho, že mají nějaký pocit. David Klimeš mluví o tom, že tady se reálně neřeší problémy, reálně se o nich nediskutuje. Řeší se především kulturní války, honí se lajky na Facebooku, ideologie slouží jako nástroj k vymezování.

To znamená, že vy budete přicházet i s nepopulárními tématy a budete na ně mít jasný názor?

Budeme to muset mít vyjasněné.

Co euro?

Zásadní chybou debaty o euro je, že se vede pouze v ekonomické rovině. Je to ale především symbolická otázka. Zda věříme v evropský projekt, zda se s ním chceme dlouhodobě svázat. A je zásadní chybou domnívat se, že v určitém momentu vyhraje názor pro či proti. Je to otázka lidského podvědomí, která nelze vyřeší dříve, než si jako Češi vyjasníme, jaký máme k Evropské unii vztah.

Nemáme náš vztah vyjasněný tím, že v Evropské unii jsme?

Nemyslím tím, jestli se máme rozhodnout, zda být, či nebýt v Evropské unii. Ale pokud se s podporou Evropské unie pohybujeme kolem padesáti procent, což je oproti jiným členským státům značně odlišné, nelze hovořit o vyřešeném vztahu. My musíme říct a vysvětlit, že jdeme určitým směrem a k němu patří i euro. Je to úkol politiků a médií. Aby otevírali debatu, vznášeli argumenty. A to je v době dezinformací, sociálních sítí a konkurence na mediálním trhu složité. Jsme nastavení tak, že hledáme senzační informace, čemuž se média musí přizpůsobovat, aby přežila.

Jaká myslíte média?

Já mluvím o trendu. Novináři se tomu musí přizpůsobit, ale je to na druhou stranu přirozené. Média i sociální sítě staví věci do konfliktu a reálná debata se reálně nevede. Křičíme na sebe. Je tu obrovská informační exploze a lidé raději čtou média, za která zdánlivě nic neplatí, což ale není pravda. Objevuje se na nich reklama nebo jsou financována výměnou za to, že je někdo ovlivňuje.

Takže mluvíte o bulvárních titulcích.

Není to jenom věc bulvárních titulků. Já se bojím, že to není problém jenom Česka. Je to celosvětový problém, který pak ve Spojených státech vede k rozdělené společnosti. Je to selhání médií a politiků. Pokud na sebe budeme je střílet pro a proti, odejdeme každý se svým posíleným názorem. A to není cesta. Tady selháváme.

Jaká média čtete?

Čtu všechna média. O některých si myslím, že jsou blíž pravdě. Čtu ale i ta, ve kterých se mi zdá realita zkreslenější. Tím mi říkají, že to nějaká část společnosti vidí jinak. V takových případech je jednoduché hodit jejich obsah do koše, ale tím pak končí snaha pochopit druhou stranu.

Dal byste tedy rozhovor Aeronetu nebo Sputniku, jelikož tím oslovíte určitou část lidí?

Rozhodně ne. Tady se dostáváme do sfér zcela mimo jakoukoliv racionalitu. Existuje ale určitá šedá zóna, kde je možné udělat hranici. A řeknu to ještě jinak. V téhle zemi je spousta lidí, kteří říkají, že za komunismu bylo lépe. Reakcí je výsměch a připomenutí, že tady byli například političtí vězni. Jasně, že to je špatně, ale copak není možné se zamyslet nad tím, že smutným faktem je, že to tak určitá část společnosti vnímá - a že to asi něco říká?

Kde přesně vidíte vysmívání nebo povyšování?

Ve svojí vlastní hlavě. Každý člověk v sobě tu tendenci má. Vidím to u politiků, u novinářů. Podívejte na Facebook. Proč si myslíte, že uspěl Miloš Zeman? Protože říká a ztělesňuje něco, co ti lidé cítí. Ti lidé jsou tak frustrovaní, protože mají pocit výsměchu. Já si myslím, že na něm je minimálně něco pravdy. Úplně to zjednoduším a znovu si pomůžu výzkumem Daniela Prokopa. Ten rozděluje společnosti do šesti segmentů a říká, že zajištěná třída vidí důležité věci jinak než zbytek společnosti. Jestliže je devadesát procent novinářů z té zajištěné třídy, vidí svět jinou optikou. Tichá menšina pak má pocit, že jim nikdo nerozumí. Že je tady někdo školí a jen moralizuje, co si mají myslet, ale jejich hlas nezaznívá. Ti samí lidé se teď posmívají mně. A ať mě klidně kritizují, ale ať se sakra neposmívají.

Kdo vás zatím podpořil finančně?

Zaprvé nám běží transparentní účet, zároveň nás před startem kampaně oslovil Václav Muchna, který nám daroval 1,2 milionu korun. Devadesát osm procent byznysu má mimo republiku, tudíž není závislý na českém prostředí. Start jsme částečně pokryli z daru - a částečně to lidé, kteří na tom pracují, dělali na dluh nebo úplně zadarmo, protože tomu věří. Já byl teď dva měsíce bez příjmu. Chceme tuhle zemi změnit a lidé pro to pracují s nadšením.