Miloš Zeman se omluvil Srbsku, ale nedodal to podstatné

Prezident Miloš Zeman se omluvil svému srbskému protějšku Aleksandaru Vučičovi za bombardování Srbska v březnu 1999 spojeneckými vojsky NATO. Česká armáda se tehdy útoku jako čerstvý člen NATO nezúčastnila, země ale umožnila přelet letadlům Aliance. „Právě proto bych se při této příležitosti chtěl za svoji osobu omluvit za bombardování tehdejší Jugoslávie. A chtěl bych srbský národ jako osoba poprosit za odpuštění. Celou dobu mě to trápilo,“ řekl Zeman podle mluvčího Hradu Jiřího Ovčáčka v přítomnosti srbského prezidenta, který je na návštěvě Prahy.

Nutno říct, že Miloš Zeman tentokrát názor nemění. Jeho vláda sice v roce 1999 po dva týdny starém vstupu země do NATO útok schválila, ale sám Zeman coby premiér se ani tehdy netajil výhradami – souhlasil s podmínkou, že se útok povede výhradně na vojenské cíle. NATO tehdy docela dlouho čekalo na souhlas české vlády, která rozhodla až na poslední chvíli. Proti útoku vznášel námitky i tehdejší předseda sněmovny Václav Klaus. Oba muži tvrdili, že mělo dostat přednost diplomatické jednání. Jenže zamlčeli, že to už proběhlo a Srbové je bojkotovali.

Mírová jednání o tehdejším konfliktu mezi Srbskem a jeho provincií Kosovem s převážně albánskými obyvateli se vedla od počátku února 1999 s cílem zastavit vyhánění a vraždění obyvatel Kosova (v roce 1998 opustilo zemi 230 tisíc obyvatel, patnáct set lidí bylo zabito). Počátkem února 1999 přišlo šest západních zemí v čele USA plus Rusko s mírovým návrhem pro obě strany a 7. února jednání začala. Už tehdy představitelé Aliance Srbům a kosovským Albáncům pohrozili, že strana, která bude mírové schůzky sabotovat, riskuje útok spojeneckých sil. Albánci podmínky míru v půli března podepsali, Srbové nikoli.

Ani jeden z dvojice Zeman – Klaus tehdy nereagoval. Ani jeden z nich tenkrát nezvedal varovný hlas, nenabízel své síly na vyřešení problému „tradičního přítele Srbska“ ani nedával k lepšímu rady, jak a o čem jednat, protože vojenským zásahem se přece ničeho nedosáhne. Jak tvrdili.

Miloš Zeman se tedy nyní osobně omluvil. V případě prezidenta země, která je členem NATO, je to minimálně sporný „osobní“ přístup. Slušně řečeno, je to neférové vůči spojencům. Mimochodem, v případě prezidenta Zemana nejde o nějaký obecně soucitný osobní vztah k obětem konfliktu, který by z jeho omluvy udělal srozumitelnější krok. Třeba minulý týden podpořil v izraelsko-palestinském konfliktu jednoznačně politiku Tel Avivu. V pořádku, ale v tomto konfliktu je mnohonásobně více obětí, než přinesl tehdejší útok na Srbsko.

Nešlo tedy o „osobní“ omluvu třeba právě za oběti, ale o „osobní zahraničně politický postoj“. A to je hodně velký rozdíl. Bez ohledu na to, že konflikty na Balkánu jsou citlivou a komplikovanou záležitostí, která rozděluje přístup tuzemské politické scény.