Miloš Zeman navštíví Pražský hrad

„Dvacátého šestého února v rámci svého postupného zotavování poprvé navštívím Hrad – jednak abych tam jmenoval soudce, nebo někoho jiného, možná rektory,“ sdělil prezident Miloš Zeman v rozhlasovém interview. Nechceme tímto nijak snižovat vážnost hlavy státu, a už vůbec ne nemocného, téměř osmdesátiletého muže v rekonvalescenci po vážném selhání organismu, který je vyživován sondou do žaludku. Přesto působí poněkud paradoxně, když hlava státu oznámí, že „navštíví“ místo, které je jejím pracovištěm a symbolem výkonu funkce.

Vlastně by šlo jeho připomenutí, že stále patří na Hrad, s nadhledem přejít. Kdyby ovšem ve stejném interview arogantně neoznámil, že se o zahraniční politice nebude bavit s nikým jiným než s premiérem Petrem Fialou. Že nebude zvát na schůzky ani ministra zahraničí Jana Lipavského, ani ministra pro evropské záležitosti Mikuláše Beka. Z konzultací vynechá i šéfa Senátu Miloše Vystrčila a předsedkyni sněmovny Markétu Pekarovou Adamovou. To je od prezidenta neférové prohlášení. A zvlášť hrozivé od hlavy státu, která tak masivně zasahuje do demokratického kurzu tuzemské politiky a léta ho obrací směrem k Rusku a Číně.

Prezident nemá při svém zdravotním stavu příliš možností jednat osobně se zahraničními partnery. Není vůbec jisté, že letos bude schopen navštívit významné akce, jako je červnový summit NATO v Madridu nebo třeba podzimní summit prezidentů Visegrádské čtyřky na Slovensku. V Praze, pokud to jeho zdravotní stav dovolí, se letos chystá přijmout představitele Bulharska, Moldávie, Srbska nebo Itálie. Dobře, že se prezident s představiteli těchto zemí setká, ale určitě to nebude patřit ke klíčovým zahraničněpolitickým akcím.

Chceme tím říct jedno: prezident má malou šanci osobně jakkoli ovlivnit cokoli ze zahraničního dění. Může to udělat pouze skrze persony, které za zahraniční politiku odpovídají. Miloš Zeman přitom pochopil, že současné ministry zahraničí a pro evropské záležitosti osobně ovlivnit nemůže, stejně jako nemá šanci manipulovat šéfy parlamentních komor. Tak to bude zkoušet na premiéra Petra Fialu. Protože přece jen u obou lze najít jistý společný zájem.

Petr Fiala je spíše euroskeptik a v ODS je silné křídlo, které se snaží o dost volný vztah s Evropskou unií. Miloš Zeman má v tomto ohledu minimálně stejný zájem.  ODS je také - stejně jako prezident Zeman - dlouhodobým zastáncem staveb velkých jaderných reaktorů. Jinými slovy, pro prezidenta Zemana je Petr Fiala z vysoce postavených politiků jediným partnerem, se kterým se může aspoň trochu domluvit. Petr Fiala nicméně ví, že v zahraniční politice Česka nemá Miloš Zeman už prakticky žádnou váhu. A že zahraničně politické zájmy prezidenta republiky mohou získat význam jen v okamžiku, kdy je začne akceptovat, případně prosazovat premiér. V tom má Fiala nad prezidentem navrch.

Přejme si tedy, že se prezident a premiér v pohledu na zahraniční politiku příliš neshodnou, nebo že skrze ni nebudou řešit společné vnitropolitické zájmy – tam umí Miloš Zeman stále míchat kartami a Petru Fialovi by se to třeba mohlo hodit. A doufejme také, že prezidentovy návštěvy jeho pracoviště na Pražském hradě se omezí na jmenování soudců, rektorů a nějakých dalších person, které formálně schvaluje a předává jim dekrety.

V každém případě se budeme na prezidentovu návštěvu Hradu těšit.