Česko, země jakoby šibenic

Šibenice už se u nás ani v dohledné vzdálenosti kolem nás v praxi drahný čas nepoužívá. Zároveň neexistuje mnoho symbolů, které by měly tak zjevný výmluvný význam. Na šibenici se trestali lidé smrtí, šibenice tedy logicky slouží jako výhrůžka. Výhrůžka zabitím. A můžeme si stokrát říkat, že to je jen jako, jen hra, ale čert ví, co se těm kutilům z hobbymarketů, kteří si v dílně šibenice stloukají dohromady, a pak s nimi jedou k státním úřadům, honí hlavou.

Přesto česká justice stále trvá na tom, že přijít se šibenicí k parlamentu je podle zákona v pořádku. Myslí si to i druhý týden protestů proti pandemickému zákonu, které se stran šibenic nemohly vyvíjet jinak. Šibenice jsou zkrátka příliš výrazná a vděčná pomůcka na to, aby se nezačaly používat ve velkém. Takže u Poslanecké sněmovny už nyní nestojí jedna šibenice jako před týdnem, ale šest.

Z pohledu striktního znění zákona to skutečně může policie nečinně sledovat a ministr pak do zpráv vykládat, jak se mu to hrubě nelíbí a jak vyzývá k ukázněnosti. Tolerance státu - pokud chcete dát najevo velkou zlost - je slastná věc. A tak symbolů výhrůžek smrtí bude na českých pouličních protestech přibývat, až se stanou poznávacím znamením pro všechny kutily, kteří se na povel svých facebookových lídrů nadšeně mění v odpolední radikály zaměřené jednou proti pandemii, podruhé proti uprchlíkům a potřetí proti vládě.

Žít v zemi plné šibenic možná nebude žádná slast i do doby, než někoho napadne uvést symboly do praxe. Justice by se proto neměla tvářit, že tady jde jen o pár prken smontovaných jako na potvoru do tvaru šibenice. Ne, jde o veřejnou výhrůžku smrtí, které by se měla včas učinit přítrž. To na osobní svobodě nikoho neochudí.