Měl jsem sen. Viděl jsem sešrotovaná auta. Moc sešrotovaných aut. Nejen auta deset let stará, ale i pětiletá, dvouletá. Čím víc se jich sešrotovalo s přispěním státní šrotovací prémie, tím víc stát bohatl z daně z přidané hodnoty inkasované při nákupu nových aut. Sen přerušil až zvonící budík… Zasněný jsem nebyl já, ale lobbisté z automobilového průmyslu. Jejich sen nepřerušil budík, ale prohlášení sociálnědemokratických lídrů, kteří dříve šrotovné vehementně prosazovali, že od svého záměru ustupují.
Vraťme se do reality. Šrotovné je opatření politicky atraktivní, protože spojuje zdánlivě příjemné s užitečným. Představuje transfer státních peněz domácnostem pod rouškou ušlechtilého cíle pomoci jednomu z nejdůležitějších průmyslových odvětví. Perpetum mobile ale neexistuje ani v ekonomii. Zaprvé, jen část přidané hodnoty z aut prodaných domácnostem se vytváří v tuzemsku, takže z ní zaplacená daň do státní kasy v průměru těžko dosáhne výše šrotovací prémie. Zadruhé, domácnosti, které by se nechaly prémií přesvědčit k obměně vozu, zpravidla nedisponují velkými úsporami. Snížily by tedy spotřebu jiných statků a o co více daní by stát vybral od prodejců vozů, o to méně by získal jinde.
Tuzemský automobilový průmysl loni pocítil krizi dříve než jiná odvětví, letos se z ní ale dříve vzpamatovává. K tomu nepřispěla jen šrotovným podpořená poptávka po fabiích v Německu, ale (možná zejména) celková orientace na výrobu menších vozů, jejichž tržní podíl v Evropě narůstá již od poslední epizody superdrahé ropy. Ke zmírnění propadu výroby přispívá i náběh výrobních kapacit v nošovické továrně Hyundai, která zahájila svou produkci právě s úderem krize. Výrobci aut se bez pomoci státu skutečně obejdou.
Dřívější konec než začátek šrotovného v Česku stojí ovšem za komentář z dalších důvodů. Předně bude zajímavé sledovat, kolik potenciálních zájemců o nové auto bylo nažhavených na slibovanou prémii. Pohasnutí jejich nadějí možná paradoxně nyní otevře stavidla odkládaným nákupům, podpořeným navíc zajímavými slevami prodejců. A konečně, je změna postoje někdejších protagonistů šrotovného ekonomickým nebo marketingovým kalkulem? Možná je záměrem nechat téma pár měsíců mediálně odpočívat, aby s ním pak bylo možné vyrukovat těsně před volbami jako s opravdovým trhákem.
Autor je hlavní ekonom UniCredit Bank.
Glosa převzata z tištěného Respektu 50/09.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
