„Piráti!”

…mojí desetileté dcerce zasvítily oči. „Oni existují?“ Až donedávna, co se ve zprávách zmnožily reportáže o přepadech lodí a žádostí o výkupné, měla piráty zařazené mezi vílami, vlkodlaky a Vinnetouem. Pirátství v Indickém oceánu u pobřeží Somálska a v Adenském zálivu, které teď zaměstnává novináře, je jen malou částí počtu loupežných přepadení v lodní dopravě. Je to světový fenomén a jeho agenti ničím nepřipomínají kapitána Jacka Sparrowa z Pirátů z Karibiku.

Nárůst moderního pirátství má cosi do činění s globalizací kultury.

Prosím? Copak piráti a zloději neexistovali odjakživa? Ano, nenechavost, i odhodlání kvůli ní vést zdánlivě dobrodružný život tu s námi - stejně jako jiné projevy zla - byly a budou. Jenže příležitost dělá zloděje a některé „pobídky“ tu příležitost vnuknou i leckomu, koho by jinak nenapadla.

Somálsko je v bídném stavu. Rozpadlé instituce státu, slabá „přechodná“ vláda, gangy a klany, militatní islamismus a další úkazy degenerace se s ním od roku 1991 spojovaly skoro mimochodem. Chudoba a beznaděj (HDP na hlavu: 600 amerických dolarů) je přítomna každý den v osudech milionů.

Stejně jako ostatní chudé části světa, i Somálsko má, kvůli informačním technologiím solidní přehled o tom, jak se žije jinde. Těžko se vžít do psychiky teenagera z chýše, když třeba vidí televizní reklamu na lexus nebo sleduje film z Manhattanu; člověk může jen odhadovat. Jak daleko je pak členství v pirátském gangu, islamistické bojůvce?

Někdy, vlastně mnohokrát, jsou příčiny vzniku geopolitické reality docela jednoduché: resentiment, závist, potřeba mít všechny ty skvělé věci z televize (piráti si na somálském pobřeží stavějí honosné domy), někdy i snaha zrušit jednou provždy nudu nějakou tou akcí jako vystřiženou z Holywoodu.

David Kilcullen, australský expert na gerilový boj, nedávno v pořadu GPS Fareeda Zakarii uvedl fascinující příklad z Afghánistánu: spojenecké jednotky pronásledující Tálibán se v provincii Hílmánd dostaly pod palbu vesničanů. Boj trval několik hodin a skončil jakousi dohodou. Po ní došlo k výměně názorů; spojenci se divili, proč vesničané stříleli, když předtím Tálibán nepodporovali; vesničané kontrovali, že ani teď Tálibán nepodporují; spojenci se divili ještě víc; vesničané – mezi nimi teenageři s automatickými puškami – objasnili rébus:

V našem údolí bývala nuda. Váš příchod (NATO) je nejvíc vzrušující událost, jakou pamatujeme. Máme tu vojska, což nejde nechat jen tak. Ale nemůžete od nás přece očekávat, že půjdeme pomáhat vám, cizincům, a tak i když se nám Tálibán moc nezamlouvá, budeme nakonec radši střílet na jejich straně.

Vzorce našeho chování jsou na věky konstantní, jejich intenzitu a rozsah však ovlivňuje kontext. Když se součástí kontextu stane rostoucí rozdíl mezi bohatým a chudým světem, a když na nás chudý svět dobře vidí, musíme počítat s následky, jako je třeba nárůst pirátství: jako symptom něčeho důležitého.

Autor přednáší na New York University v Praze, je členem představenstva Respekt Publishing a pracuje ve společnosti BAT v Hamburku.