Malé nedorozumění: KLDR nechce odzbrojit, ale být uznanou jadernou mocností

Pesimistům se muselo trochu ulevit: svět je takový, jaký si mysleli, že je.  Severní Korea  skutečně náhle neprocitla a nezačne páchat dobré skutky. Středeční média jsou plná zpráv o tom, že severokorejský režim vydal vzteklé prohlášení, v němž pohrozil, že zruší účast diktátora Kima na schůzce s americkým prezidentem Donaldem Trumpem. A již o několik hodin dříve Pchjongjang zrušil jednání se zástupci Jižní Koreje.

Co se změnilo? V americké televizi o víkendu vystoupil nový, superjestřábí Trumpův poradce pro otázky národní bezpečnosti John Bolton a popsal, jak si představuje výsledek jednání. V podstatě mluvil o naprostém ukončení jaderného programu až do té míry, že (Američané) přijedou, “demontují jaderné zbraně a odvezou je do Oak Ridge, Tennessee”.

Jedná se tedy o model, jaký Američané kdysi použili v Libyi. O této zemi jako o možném vzoru, jak se vyrovnat se zbrojními programy severokorejského režimu, Bolton hovořil již dříve, když ještě nebyl ve funkci. Severní Korea má však s takovou představou zjevně problém.

Není možná nutné připomínat, jak nakonec dopadl libyjský vůdce Muammar Kaddáfí poté, co své zbraně hromadného ničení odevzdal do rukou Západu. Severokorejský diktátor si arzenál jaderných a chemických zbraní vybudoval právě proto, aby se těšil dobrému zdraví až do klidné smrti stářím.

Severokorejské prohlášení ostatně otevřeně Johna Boltona napadlo: náměstek ministra zahraničí prohlásil, že “neskrývá odpor, který k němu (Boltonovi) cítí”. Prohlášení jasně říká, že jestli si Američané představují jakousi jednostrannou demontáž, jsou na omylu. “V podstatě se jedná o manifestaci velmi podvratných kroků, jejichž cílem je připravit naší hrdé zemi osud Libye či Iráku,” stálo v poselství.

Takže zpátky na zem. Celá pompézní záležitost náhlého zvratu ve vývoji na Korejském poloostrově je tak trochu nedorozumění. Spojené státy v čele s Donaldem Trumpem vše prezentují jako obrovský úspěch prezidentovy nesmlouvavé politiky, která Severokorejce přitlačila nad okraj propasti. Pchjongjang ale zjevně chápe situaci jinak: jako svůj vstup na scénu v roli plnohodnotné jaderné mocnosti, kterou je nutné brát vážně, se kterou je díky jejím možnostem nutné vyjednávat a která teď bude svůj potenciál zbraní hromadného ničení využívat jako mocenské páky. Ostatně nebýt úspěšných testů jaderných zbraní a balistických raket, těžko si představit, že by si vůbec schůzku s Trumpem dokázali vynutit.

Tento pohled velmi dobře už před dvěma týdny popsal na serveru Foreign Policy Jeffrey Lewis. Upozorňuje, že se Západ upíná k naprosto nerealistickým představám. Ve společném prohlášení vydaném po nedávné schůzce jihokorejského prezidenta se severokorejským diktátorem se jaderné odzbrojení poloostrova popisuje pouze jako obecná ambice, k jejímuž završení dojde někdy ve vzdálené budoucnosti.

Slib, že Severní Korea zavře své testovací zařízení, zní báječně, jenže země má ještě dvě jiné (Kim je sám zmiňoval) a může si kdykoliv postavit další. A tak dále… Text stojí za přečtení, dochází nicméně k jasnému závěru, že “Kim usiluje o to, aby de facto dosáhl pro Severní Koreu uznání jakožto jaderné mocnosti výměnou za to, že bude respektovat určité limity - ukončí testy některých raket či pokusné jaderné výbuchy, přestane vyvážet jaderné technologie do dalších zemí a třeba se zaváže k tomu, že Severní Korea jaderné zbraně nepoužije”.

Jinými slovy, stane se standardní zemí disponující zbraněmi hromadného ničení a - dodejme - nikdy ji nepotká osud Libye nebo Iráku. Ne snad, že by to nebyl svým způsobem úspěch.  Racionálně jednající jaderná mocnost je lepší než vystresovaný pošuk s prstem na spoušti. Je to však úplně jiný úspěch, než jaký Američané v tuto chvíli prezentují.

Lewis dokonce podezírá Boltona, že maximalistické nároky prezentuje schválně, aby prezidentskou diplomacii zhatil a prosadil svoje jestřábí vize o útoku na severokorejská jaderná zařízení, ale to už je zbytečná spekulace. V každém případě máme před sebou jasný rozpor v očekávání. A Trump již varoval, že pokud se mu nepodaří Severní Koreu jaderných zbraní zbavit, “nastanou velmi těžké časy pro spoustu zemí a spoustu lidí”.