Ctihodná Deutsche Bank prala peníze ruským oligarchům. Co si pak myslet o těch dalších?

Deutsche Bank má problém. Největší německá banka bude možná platit pokuty v miliardách eur, což by ji při dnešním nedobrém stavu mohlo položit. V takovém případě by se mohla rozjet nová bankovní krize napříč Evropou a důsledky pro globální ekonomiku by byly ohromné.

Co se stalo? Jedním z problémů, které banku tíží, je kromě riskantních (a neúspěšných) finančních operací pověst nemorální instituce, která přes svoji londýnskou pobočku prala (či pere) špinavé peníze ruských oligarchů. Nové vydání týdeníku The New Yorker přináší obsáhlou reportáž Eda Caesara o tom, jak ruští byznysmeni vyváděli rubly z Ruska a měnili je na dolary – s pomocí bankéřů Deutsche Bank.

Jedním z hlavních strůjců operací, jež pomohly Rusům vyprat během pěti let (2011–2015) rubly v hodnotě asi deseti miliard dolarů, byl šéf moskevské pobočky DB Igor Volkov. Pověřoval své podřízené, aby pro klienty dělali tzv. „zrcadlové obchody“ (mirror trades). Jejich princip spočívá v tom, že pro jednoho klienta nakoupí makléř banky akcie nějaké ruské firmy (třeba Lukoilu) v rublech, řekněme v hodnotě deset milionů dolarů. Vzápětí jinému klientovi se sídlem v daňovém ráji prodá stejnou sumu akcií, tentokrát za skutečných deset milionů dolarů.

Vtip je v tom, že oba klienti jsou jeden a tentýž, jen schovaní za různými firmami. Peníze jsou „konvertovány“ z rublů na dolary a vyvedeny do daňových rájů čisté jako padlý sníh.  Fascinující reportáž sleduje jednotlivé stopy a na konci pátrání objevuje mezi klienty DB Igora Putina, bratrance prezidenta Vladimira, který je na sankčním seznamu USA,  nebo také bratry Arkadije a Borise Rotenbergovy, blízké Putinovy přátele proslulé bohatstvím.

Není překvapivé, že ruští oligarchové perou peníze. Drtivá je však reportáž o tom, jak prohnilá je banka, která měla být vzorem solidního německého kapitalismu. Už v roce 2011 přišel jasný signál, že něco není v pořádku. Po jednom takovém zrcadlovém obchodě přišla banka o několik milionů dolarů, protože sice klientovi nakoupila akcie v Rusku za rubly, ale když je chtěla prodat firmě s názvem Westminster Capital Management, obchod se neuskutečnil, protože firma přišla o licenci. V bance měly zazvonit poplašné signály, ale vedení banky je nespustilo.

Dalším signálem mělo být to, že početné série zrcadlových obchodů její ruské pobočky měly jednu podivnou okolnost. Její klienti na koupi a prodeji akcií prodělávali. To nemělo logiku – pokud tou logikou nebylo praní peněz a jejich nezákonné vyvádění z Ruska. Jenže banku ani tato informace (kterou vedení mělo) nevzrušila, vydělávala totiž na poplatcích za transakce, které pro své ruské klienty dělala.

Důkazů o tom, že vedení banky zavíralo oči nad zjevně špinavými obchody, je řada a finanční analytik Eric Ben-Artzi to autorovi reportáže shrnul do jedné věty: „Deutsche Bank byla naprogramována k tomu, aby managementu umožňovala dělat podvody.“

DB je už několik let vyšetřována a hrozí jí stále větší pokuty. Jejích akcie prudce poklesly a celková hodnota banky je odhadována na slabých 18 miliard dolarů. Pokud by měla zaplatit na pokutách tolik, co třeba francouzská banka BNP Paribas v roce 2014, tedy  9 miliard dolarů, položilo by ji to. V takovém případě by musela zasáhnout německá vláda a pomoct jí navýšit kapitál, aby se nezhroutila.

Svým způsobem je dobrou zprávou, že americké a evropské finanční úřady si na banku došláply, že tedy existuje cosi jako korekce chyb či podvodů. Špatnou zprávou je, že když se banka se 150letou tradicí a pověstnou německou poctivostí chová tak nemravně, co si pak máme pomyslet o těch dalších?