Víkendové newyorské Timesy přinesly velký kontextový materiál o čínském pokusu nastartovat druhé kolo globalizace. Ano, jedná se o akci, které se zúčastnil i prezident Miloš Zeman, ale podařilo se mu její význam aspoň v Česku celkem úspěšně zaclonit výrokem o likvidaci přemnožených žurnalistů. Americký deník o významu příliš nepochybuje - přirovnává čínský projekt “Jeden pás, jedna cesta” (OBOR) k americkému poválečnému Marshallovu plánu, mnohonásobně nafouknutému a bez vojenské podpory. Rozhodně jde o monstrózní pokus znovu rozdat globální ekonomické karty.
Rozměry obřího projektu jsou zřejmé: zahrnuje více než 60 zemí, v podstatě se jedná o infrastrukturní plány v hodnotě okolo jednoho biliónu dolarů. Většina chystaných cest, tratí, tunelů, přístavů či průplavů se soustředí na oblast Asie a Afriky, ale Evropa ale nepřijde úplně zkrátka. “Čínští plánovači mapují železniční tratě z Budapešti do Bělehradu, aby vytvořili další koridor, jímž bude do Evropy proudit čínské zboží z řeckého přístavu v čínském vlastnictví,“ popisují budoucnost američtí novináři. “Projekt zásadně slouží čínským ekonomickým zájmům. Ekonomický růst v Číně zpomaluje, země produkuje více oceli, betonu a strojů, než je schopna spotřebovat. Čínský prezident proto hledí ke zbytku světa, především toho rozvojového, s nadějí, že udrží vlastní ekonomický stroj v chodu.“
Dodejme, že to je situace, která se celkem podobá začátku první moderní vlny globalizace. I tehdy již Západ vyčerpal možnosti třicetiletého růstu po 2. světové válce, produkoval více, než byl schopen spotřebovat, a tlačil na prolamování hranic. Výsledkem bylo rozšiřování západního ekonomického vlivu a pravidel, vlastně paradoxně i sám vzestup Číny. Západ má dnes ze své vlastní globalizace “trochu” kocovinu. Čína nastupuje na jeho místo a ne všichni jsou nadšeni. “Spojené státy a mnozí jejich významní evropští i asijští spojenci zaujali k projektu opatrný postoj a obávají se strategických cílů Číny. Někteří, jako třeba Austrálie, žádost Pekingu o podpis účasti na projektu odmítli. Indie, navzdory investicím na vlastním území, nemá dobrý pocit z toho, že Číňany budované silnice protnou území Kašmíru, o něž se Indie pře s Pákistánem,” píší NYT.
Zároveň ale dodávají, že lákadlo je příliš velké. Do Pekingu vedle preludujícího Putina vyrazil také německý ministr pro ekonomiku a energetiku nebo zástupci firem Siemens nebo General Electric. I Američané, kteří pod prezidentem Trumpem naopak Číňany obsazovaný prostor vyklízejí, nakonec také zvýšili váhu svého zastoupení a vyslali významného člena Rady národní bezpečnosti pro Asii.
NYT tvrdí, že Číňané jsou tak hladoví po přístupu na nové trhy a tak spěchají, že v některých případech značně riskují. To ukazuje popis monstrózních projektů v zemích jako Laos nebo Indonésie, celkem bez jistoty, že se je podaří ufinancovat a že vůbec někdy přinesou ekonomický prospěch. V každém případě, Číňané se pokoušejí pohnout světem.
Tady je mapka čínských investic:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
