Teraupeutičtější než Terapie a židovštější než Woody Allen

Korporace googlovského věku už jsou takové: na jedné straně požírají trh a diktují si pravidla, na druhém konci z nich ale padají díla, jejichž kopie si zaslouží uzavřít do neprodyšné schránky a vystřelit vstříc mimozemšťanům, protože nás definují jako civilizaci. To je i příklad firmy Amazon a seriálu Transparent.

Globální internetový supermarket je moloch, jehož byznys stojí na výtěžnosti kuchařek, elektroniky na jedno použití a zaměstnanců se špatnou sociální mobilitou. Zároveň však pod značkou Amazon Studios produkuje vlastní audiovizuální obsah. Námět může poslat kdokoli; z vybraných se stanou pilotní díly a na základě jejich úspěchu Amazon vyrobí celou sérii, kterou distribuuje online. Tak vznikla i jedna z nejlepších současných “televizních” novinek, která paradoxně v televizi vůbec neběží.

Psychoanalýzou k humoru

Autorka Transparent Jill Solowayová rozhodně není amatérský talent vytažený z davu. Téměř padesátiletá komička, scenáristka, producentka a režisérka se v oboru pohybuje roky, psala například pro seriál Odpočívej v pokoji a natočila dva celovečerní filmy. Transparent je pro ni letitý osobní projekt: jeho centrem je člověk, který se svým třem dospělým dětem, bývalé manželce a zbytku světa na stará kolena konečně odváží říct, že se ve skutečnosti celý život cítí být ženou.

Solowayová zažila totéž ve své vlastní rodině, ale v seriálu nejde o didaktickou osvětu ani průzračné morální poselství. Transparent jde daleko za téma transgender lidí, pozoruje celou rodinu, její vychýlené vztahy a závislosti. Je vtipný, zrádně lehký, a přitom nepozorovaně zajíždí do masa.

Natáčení předcházelo neobyčejně důkladné zkoušení, jehož cílem nebylo vypilovat repliky, ale strávit co nejvíc času improvizací a osobními diskusemi. Příprav i produkce se účastnili transgender lidé, kteří na seriálu pracovali jako konzultanti i herci. Vysvětlovali, opravovali, přidávali detaily, všichni společně mluvili o svých životech a pocitech.

Při sledování pochopíme, proč byla tahle psychologická cvičení nutná. Na každé scéně je vidět, že by bez nich seriál nemohl vypadat tak, jak vypadá. Úroveň nenucené intimity mezi herci je překvapující a nevídaná i na poměry nezávislé kinematografie, ze které polovina zúčastněných do projektu přišla.

Zároveň Transparent netrpí předstíráním neexistující hloubky ani tím, že by se bral neúměrně vážně. Způsob natáčení ještě zesiluje polodokumentární dojem, protože scény i celé díly často začínají a končí jakoby náhodně, kamera se připlétá ke konverzacím a zase je opouští. Rodina spolu mluví jako rodina, nikdo okamžitě nevysvětluje odkazy na společnou historii, diváci si ji musí skládat sami; postupně a s pomocí nepravidelných flashbacků.

Všichni jsme sobečtí spratci

Ve výsledku je to seriál teraupeutičtější než Terapie, odvážnější než Girls a židovštější než celý Woody Allen. Právě Girls mají k Transparent docela blízko, ovšem obsahují naději, že “z toho jednou vyrosteme” - že čas mezi dětstvím a dospělostí je jaksi navíc, půjčený na věčnou oplátku, že je to území nikoho. Transparent už ví, že žádná dospělost neexistuje a vyjednávání vlastního místa ve světě nikdy nekončí. Sami a nejistí žijete, sami a nejistí umřete… a Transparent vám ukáže, jak srandovně  při tom vypadáte.

Dospělým dítětem je v seriálu prakticky každá postava. Transparent zachycuje paradox plynoucí z toho, že sami sebe dokážeme vnímat jenom v kontextu druhých, a zároveň nám pro druhé chybí dostatek empatie. “Jak jsem mohla vychovat tak sobecké děti?” ptá se Maura, která musela projít životem jako Mort a teď stěží hledá chvilku, kdy by to mohla vysvětlit svému překřikujícímu se potomstvu zamotanému do vlastních problémů.

Každý tady řeší, kam patří a jakou má identitu. A jednou z těch identit je i podoba typické středostavovské židovské rodiny v současné Americe. Klan Pfeffermanů jsou spíš kulturní než religiózní židé - v boha tu věří snad jen maminka, ale každá druhá konverzace nebo drobný rodinný rituál v sobě mají náboženskou tradici filtrovanou přes rodinné tiky či vtipnou narážku.

Jill Solowayová měla obavu, že téma transgender publikum odradí, nicméně hned reakce na pilotní díl zveřejněný začátkem letošního roku ukázaly opak: seriál připadá lidem blízký. Stránka Metacritic schraňující recenze mu momentálně přiděluje vysoké skóre 91 procent vypočtené z 27 kritik, o titulu se mluví jako o jasném králi podzimních novinek.

Například Alan Sepinwall na webu Hitfix píše: “Solowayová nám s neuvěřitelnou jistotou nabízí ty části, se kterými se snadno ztotožníme (neúspěšné manželství, zklamání z dětí), protože ví, že ji pak budeme následovat i do méně známých končin.“ A opravdu jí to vychází. V popkultuře posledních několik let roste počet viditelných, oblíbených trans postav a osobností - a Transparent se právě dostal na čelo této změny.

Mezi televizí a filmem

Nakonec je tu ještě další důvod, proč bychom seriál měli považovat za přelomový. Služba Amazon Prime zpřístupnila najednou všech deset dílů první sezóny - a tím si přímo říká o to, aby diváci nesledovali půlhodinové epizody odděleně, ale pustili si jich několik za sebou. Takzvaný “binge-watching” se dnes stal rozšířeným způsobem konzumace televize, na který nejsou moc připravené peoplemetery a jiné zastaralé způsoby měření sledovanosti.

Američtí televizní tvůrci si dlouhodobě stěžují na to, že televizní manažeři určují osud pořadů hlavně podle okamžitých čísel v době vysílání a neberou ohled na jiné cesty, kterými se diváci dostávají k obsahu. Zatímco klasická televize má s diváckými maratóny trochu problém, internetoví producenti jako Netflix nebo právě Amazon jsou na ně se svým streamovaným obsahem ideálně zařízení a svoje pořady nabízejí zabalené po celých sezónách.

Novost Transparent spočívá v tom, jak moc i svým stylem prozrazuje, že byl natočen právě pro tento způsob distribuce. Počítá s tím, že si sami určíte tempo, že se sami rozhodnete, kdy sledování přerušíte a kdy se k němu vrátíte.

Koneckonců můžete celou sezónu zvládnout bez delší pauzy - pro diváka uvyklého na víkendové maratóny Breaking Bad je těch pět hodin asi jako ranní výklus do trafiky a zpátky. Dosavadní online hity jako House of Cards nebo Orange Is The New Black přece jen víc respektují televizní epizodičnost, naproti tomu Transparent spíš přirozeně plyne a budí otázku, jestli je tohle ještě vůbec televize.

Ať je to cokoli, evidentně bychom si měli zvyknout, protože tomu patří budoucnost. Amazon před pár dny potvrdil, že Transparent se dočká druhé sezóny, na online produkci pomalu začínají reagovat i nejrůznější vážení udělovatelé cen a čím dál víc se jí budou muset přizpůsobovat dosud vládnoucí televizní studia.