0:00
0:00
Dělníci kultury31. 1. 20144 minuty

Bohémský legionář Švejk čeká nejen na další díl

Francouzský komiks Svoboda! popisuje putování příslušníka Československých legií do Vladivotoku

Svoboda!
Autor: Meander

Fiktivní válečný deník příslušníka Československých legií je zajímavý hlavně tím, že se jedná o zahraniční (francouzský) komiks popisující „naše“ dějiny. Ona zvědavost , která českého čtenáře motivuje k četbě, je zvláštním druhem voyerismu, kterým pozorujeme sami sebe. Bez tohoto zemsky „osobního“ rozměru ovšem kniha ztrácí většinu lesku a zajímavosti.

Komiks Svoboda je slepeným dvojdílem dvou samostatných francouzských komiksových alb; každé čítá typických 48 stran. Příběh je vcelku statický, hlavní postavy značnou část děje čekají. A nečekají jenom oni, ale i čtenář, zda se něco bude dít. Celý první díl čeká marně, v druhém se příběh mírně rozpohybuje, nicméně že bychom byli silně vtaženi do děje, to se říci nedá.

↓ INZERCE

Scenárista Kris má Svobodu rozepsanou do devíti svazků, z tohoto pohledu je pozvolnost prvního dílu částečně pochopitelná. Čtenáři se však do rukou dostává jen dvojkomiks - a v tomto formátu je kniha zklamáním.

Pokračování by prý mělo ještě přijít - ve Francii však vyšel první díl v roce 2011, druhý díl dvanáct měsíců nato a od té doby bohužel o Svobodě ani vidu, ani slechu. V knižním plánu domovského vydavatelství nejsou ani náznaky, že by se mělo letos jakkoliv pokračovat. Je možné, že příliš pomalý rozjezd Svobodu zabil i v mateřské Francii.

Hlavní postavou komiksu je voják s „typicky českým“ jménem Jaroslav Švejk. Putuje vlakem s ostatními legionáři, kteří utekli z rakouské armády, na východ do Vladivostoku. Odtud se lodí chtějí dostat do Francie a zapojit se do bojů na západní frontě. Švejk je povahou bohém. Vše bere na lehkou váhu, rád se všemu vysmívá, neupře si sklenku vodky a má velmi vřelý vztah k ženám.

Jeho kamarád, druhá hlavní postava komiksu, je židovský malíř Josef Černý. Příběh začíná za Uralem a cesta do Vladivostoku je plná několikatýdenních vynucených zastávek. První dva díly se odehrávají převážně v Čeljabinsku, druhý díl končí v polovině roku 1918 cestou hlavních hrdinů do Jekatěrinburgu. Příběh se blíží ke konci války, přesto mají autoři v dalších plánovaných a možná i vydaných sedmi dílech co vyprávět - českoslovenští legionáři doputovali do Prahy až v roce 1920.

Svoboda! Autor: Meander

Kresba je velmi přehledná a přesně zapadá do frankobelgické komiksové tradice. Jednotlivé stránky jsou osazeny pravidelnými políčky, která mají přesný tvar. I příběh je v nich pevně usazen. To, s čím se občas setkáme u anglosaského komiksu nebo i u Káji Saudka, že příběh z políčka „vytéká“, vyskakuje či je nějak záměrně narušeno klasické uspořádání v podobě pravidelných kvádrů, se u Svobody nedočkáme. To není kritika, ale popis školy. Zvolený způsob zpracování totiž není na škodu. Kreslíř Jean-Denis Pendanx se stylem strefil do atmosféry příběhu na jedničku. Je-li u Svobody někdo z autorské dvojce kreslíř-scenárista slabším článkem, kreslíř to není.

K práci nakladatelství Meander, které vydalo komiks v češtině, není možné zůstat bez výhrad. Pozitivně lze bezesporu hodnotit tvrdé desky, které výsledným dojmem přibližují české vydání k francouzskému originálu. Z komiksu se stává artefakt, který působí důstojně a nevzbuzuje asociace levného časopisu. Slabé místo je v technické realizaci letteringu, vlastní disciplíně tvorby komiksu.

Svoboda! Autor: Meander

V minulosti se jednalo o ručně kreslená písmena textu v bublinách, dnes je to otázka správného výběru fontu. Jenže font deníku, který budí zdání rukopisu, je špatně čitelný a čtenář snadno zamění písmena „R“ a „N“. Použití „rukopisu“ mělo pravděpodobně sloužit k posílení dojmu autentičnosti. Písmo svým sklonem a stylem však začátek dvacátého století připomíná jen velmi slabě, pokud vůbec. Nakladatel měl snad raději zvolit neutrální tiskací font.

Svoboda není pro každého mainstreamového čtenáře, zalíbení v tomto komiksu najdou především milovníci válečné literatury nebo historie obecně. A i ti mohou sáhnout po lepším. Například druhoválečná Alanova válka (rovněž z Francie), která není fikcí, neboť je postavena na vyprávění přímého účastníka, vyznívá celkově lépe. Čtenář jí snadněji uvěří, lépe se dostane do děje. Alanova válka má zajímavější způsob vyprávění, a dokonce rovněž onen lákavý obsahový přesah na české území.

Autor je teoretik komiksu


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články