Bohémský legionář Švejk čeká nejen na další díl
Francouzský komiks Svoboda! popisuje putování příslušníka Československých legií do Vladivotoku
Fiktivní válečný deník příslušníka Československých legií je zajímavý hlavně tím, že se jedná o zahraniční (francouzský) komiks popisující „naše“ dějiny. Ona zvědavost , která českého čtenáře motivuje k četbě, je zvláštním druhem voyerismu, kterým pozorujeme sami sebe. Bez tohoto zemsky „osobního“ rozměru ovšem kniha ztrácí většinu lesku a zajímavosti.
Komiks Svoboda je slepeným dvojdílem dvou samostatných francouzských komiksových alb; každé čítá typických 48 stran. Příběh je vcelku statický, hlavní postavy značnou část děje čekají. A nečekají jenom oni, ale i čtenář, zda se něco bude dít. Celý první díl čeká marně, v druhém se příběh mírně rozpohybuje, nicméně že bychom byli silně vtaženi do děje, to se říci nedá.
Scenárista Kris má Svobodu rozepsanou do devíti svazků, z tohoto pohledu je pozvolnost prvního dílu částečně pochopitelná. Čtenáři se však do rukou dostává jen dvojkomiks - a v tomto formátu je kniha zklamáním.
Pokračování by prý mělo ještě přijít - ve Francii však vyšel první díl v roce 2011, druhý díl dvanáct měsíců nato a od té doby bohužel o Svobodě ani vidu, ani slechu. V knižním plánu domovského vydavatelství nejsou ani náznaky, že by se mělo letos jakkoliv pokračovat. Je možné, že příliš pomalý rozjezd Svobodu zabil i v mateřské Francii.
Hlavní postavou komiksu je voják s „typicky českým“ jménem Jaroslav Švejk. Putuje vlakem s ostatními legionáři, kteří utekli z rakouské armády, na východ do Vladivostoku. Odtud se lodí chtějí dostat do Francie a zapojit se do bojů na západní frontě. Švejk je povahou bohém. Vše bere na lehkou váhu, rád se všemu vysmívá, neupře si sklenku vodky a má velmi vřelý vztah k ženám.
Jeho kamarád, druhá hlavní postava komiksu, je židovský malíř Josef Černý. Příběh začíná za Uralem a cesta do Vladivostoku je plná několikatýdenních vynucených zastávek. První dva díly se odehrávají převážně v Čeljabinsku, druhý díl končí v polovině roku 1918 cestou hlavních hrdinů do Jekatěrinburgu. Příběh se blíží ke konci války, přesto mají autoři v dalších plánovaných a možná i vydaných sedmi dílech co vyprávět - českoslovenští legionáři doputovali do Prahy až v roce 1920.
Kresba je velmi přehledná a přesně zapadá do frankobelgické komiksové tradice. Jednotlivé stránky jsou osazeny pravidelnými políčky, která mají přesný tvar. I příběh je v nich pevně usazen. To, s čím se občas setkáme u anglosaského komiksu nebo i u Káji Saudka, že příběh z políčka „vytéká“, vyskakuje či je nějak záměrně narušeno klasické uspořádání v podobě pravidelných kvádrů, se u Svobody nedočkáme. To není kritika, ale popis školy. Zvolený způsob zpracování totiž není na škodu. Kreslíř Jean-Denis Pendanx se stylem strefil do atmosféry příběhu na jedničku. Je-li u Svobody někdo z autorské dvojce kreslíř-scenárista slabším článkem, kreslíř to není.
K práci nakladatelství Meander, které vydalo komiks v češtině, není možné zůstat bez výhrad. Pozitivně lze bezesporu hodnotit tvrdé desky, které výsledným dojmem přibližují české vydání k francouzskému originálu. Z komiksu se stává artefakt, který působí důstojně a nevzbuzuje asociace levného časopisu. Slabé místo je v technické realizaci letteringu, vlastní disciplíně tvorby komiksu.
V minulosti se jednalo o ručně kreslená písmena textu v bublinách, dnes je to otázka správného výběru fontu. Jenže font deníku, který budí zdání rukopisu, je špatně čitelný a čtenář snadno zamění písmena „R“ a „N“. Použití „rukopisu“ mělo pravděpodobně sloužit k posílení dojmu autentičnosti. Písmo svým sklonem a stylem však začátek dvacátého století připomíná jen velmi slabě, pokud vůbec. Nakladatel měl snad raději zvolit neutrální tiskací font.
Svoboda není pro každého mainstreamového čtenáře, zalíbení v tomto komiksu najdou především milovníci válečné literatury nebo historie obecně. A i ti mohou sáhnout po lepším. Například druhoválečná Alanova válka (rovněž z Francie), která není fikcí, neboť je postavena na vyprávění přímého účastníka, vyznívá celkově lépe. Čtenář jí snadněji uvěří, lépe se dostane do děje. Alanova válka má zajímavější způsob vyprávění, a dokonce rovněž onen lákavý obsahový přesah na české území.
Autor je teoretik komiksu
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].