Neodhalený Dalík

Marek Dalík, poradce Mirka Topolánka, není žádný sympaťák a jeho vliv na dění v české politice je větší, než mu přísluší. Rozčílení nad jeho rozhovorem pro MF Dnes, kde se kriticky vyjadřuje na adresu sociálních demokratů a vypráví o lanaření poslanců, ale vůbec není na místě. Vážnější chyba je na straně redaktora, který jej bez jeho vědomí tajně natočil a zveřejnil.

Svět poradců a lobbyistů, kteří se kolem politiků hemží, je mnohdy hodně špinavý. Šíří se tu různé pomluvy, lži, a také nikým nekontrolovaný vliv. Nejvíce se o tomto prostředí mluvilo v době, kdy dělal šéfa poradců na úřadu vlády Miloše Zemana Miroslav Šlouf, který blízkost k premiérovi využíval k rozehrávání ekonomických i politických kšeftíků. Tady se zrodil pamflet proti Petře Buzkové zvaný Olovo či rozdělování postů jeho věrným.

Je to ale také svět, kde se novinářům sdělují důvěrné informace. Jsou totiž situace, kdy politik něco nemůže sdělit oficiálně, protože by jeho spojení se sdělenými zprávami mohlo vyvolat vážný vnitropolitický a někdy dokonce mezinárodní konflikt. Pak se s novináři setká jeho poradce a informace pod garancí utajení sdělí. Je to praxe, která funguje všude na světě.

Pochopitelně pak záleží na novináři, co se zprávou udělá. Každý žurnalista by vám vysypal desítky případů, kdy jej s něčím tyto stíny politiků oslovily. Mnohdy přinášejí naprosté hlouposti, které tu ani nemá cenu podrobně zmiňovat, protože by se jich ještě někdo chytil. Někdy je to o závislostech některých politiků na heroinu, jindy o úplatcích v astronomických částkách. Vše ovšem bez jediného důkazu.

Někdy se ale ze změti banalit prodere jedna důležitá a pravdivá zpráva. I tu však musíte brát zpočátku s rezervou a začít jí opatrně ověřovat. Práce poradců a lobbyistů spočívá v tom, že se vás snaží nasměrovat tam, kam si přejí oni, ne kde je pravda. Je tedy třeba být stále na pozoru. Možná to není fér, ale víte na čem jste.

Když se tedy pan Dalík sešel s panem Kmentou, prostě se ho snažil ovlivňovat, posouvat směrem, který by pomohl jeho šéfovi Topolánkovi. Stalo se ale nepřijatelné, novinář nezačal po tomto setkání ověřovat nabyté informace, že ODS kupuje poslance ČSSD, ale rozhovor prostě zveřejnil. Je to vážné porušení zaběhnutých pravidel, ale co hůř, jím zveřejněná informace jen zmate veřejnost. Jak už bylo řečeno, nemá totiž žádnou hodnotu. Skryté kamery či diktafony mají smysl tehdy, když odhalují veřejný zájem. Tady se odhalila jen velká ramena jednoho poradce premiéra a špatná práce novináře.