Já že jsem krásná, drahoušku?
„Pražská k...o!“ počastoval mě asi stodecibelovým výkřikem (na otázku „dovolíte?“) fotbalový fanoušek (klub jsem nestihla identifikovat), když jsem se kolem něj a jeho kumpánů pokoušela protlačit na eskalátoru a chytit metro.
„Pražská k…o!“ počastoval mě asi stodecibelovým výkřikem (na otázku „dovolíte?“) fotbalový fanoušek (klub jsem nestihla identifikovat), když jsem se kolem něj a jeho kumpánů pokoušela protlačit na eskalátoru a chytit metro (večerní intervaly jsou dlouhé a vyplatí se dobíhat). Ve světle takové galantnosti znějí tragikomické výroky senátora Jaroslava Kubery (ODS) skoro povzbudivě. Není sexista, se ženami spolupracuje (!) „od svých čtyř nebo pěti let a ony jsou nádherné a nejlepší a svéprávné, ale taky chtějí být obletované“. Jenže jak známo, pan senátor dělí ženy na „milé a krásné“ a „neukojené feministky, které si zájemci mohou prohlédnout na internetu“. (Jak asi dělí ženy onen uřvaný fanoušek?) Paternalistickou ochranu žen a touhy feministek prý senátor podpořit nemůže, protože ty nikdo nikdy obtěžovat nebude. Slavné (tři roky staré) senátorovo zadumání nad ženami a novelou Zákoníku práce je snadno k nalezení na stránkách Senátu.
Výroky, které padly na nedávném semináři Sociálně demokratických žen na téma „Žena - rovná práva, sociální spravedlnost“, nezůstávají ve stínu. Smyslem semináře, pořádaného každoročně u příležitosti Mezinárodního dne žen, je informovat a také otevřít diskusi o diskriminaci žen a případném zavedení kvót v politice.
„Největším handicapem žen je nízké sebevědomí,“ prohlásila Alena Gajdůšková, předsedkyně senátního klubu ČSSD. A po pár minutách toto tvrzení zazdila: „Kvóty pro ženy musí chtít muži.“ Účastníci (převážně ženy) ji za to odměnili hlasitým potleskem. Pár minut před obědem se nechal místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach s některými ženami vyfotografovat. Zdá se, že stejně jako Jaroslav Kubera je má rád. Příznivci seriálu Jistě, pane ministře v obou politicích jistě poznávají Sira Humphreyho: „Já mám rád ženy … někteří z mých přátel jsou ženy … má manželka je žena …“ Informace o tom, že by Zdeněk Škromach ženám za ochotu pózovat s ním před objektivem věnoval zrcátka a korále, se na veřejnost nedostala, ale člověk by jí skoro věřil. Vinuly se kolem něj a říkali mu „Zdeněčku“. Čím jiným by si takovou přízeň zasloužil?
Ekonom Jiří Havel dopadl mnohem hůř. Vyjádřil se o přítomných ženách jako o krásnější části strany. (Jeho upozornění, že v evropských státech mzdy mužů převyšují ženské platy o 10 až 50 %, zůstalo stranou.) „Nesnáším oslovení krásnější polovina lidstva, to je výmysl,“ sdělila Jiřímu Havlovi a všem přítomným socioložka Jiřina Šiklová. V závěru své přednášky o genderových stereotypech v politice vyzvala zúčastněné, aby se podívali, „kolik muž zabere místa u stolu. To není nic proti vám, drahoušku,“ ubezpečila Jiřina Šiklová Jiřího Havla.
Sociolog Jan Keller, který učí na ostravské univerzitě, oznámil, že „dívky mají během studia lepší výsledky než chlapci a za tuto svou pracovitost jsou na trhu práce odměněny nižším platem.“ A když už mluvil o studiu, připomněl, že „je nutné, aby na vysoké školy chodilo stále více lidí už jen proto, že v normálních zemích jsou vysokoškoláci orientovaní doleva“.
Předseda Jiří Paroubek nedávno přišel s tím, že stranu je nutné modernizovat, a navrhl, aby zastoupení žen na kandidátkách pevně určovaly kvóty. Blížící se sjezd strany je jedinou možností jak změnit její stanovy a kvóty prosadit. Jenže stereotypy, které podle prvního místopředsedy Bohuslava Sobotky ženy v politice znevýhodňují, zůstávají neměnné u většiny politiků i u respektovaných osobností veřejného života. Profesor Martin Potůček z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy s vážnou tváří varoval před pozitivní diskriminací v souvislosti se zipovým systémem v politice (střídání ženy a muže na kandidátce). „Vy byste si také nepřály, aby byl přijat zipový systém, a tím se zhoršila kvalita vedení strany,“ sdělil profesor účastnicím semináře. Více žen v politice by se profesoru Potůčkovi líbilo, ale ne za cenu, „že pohlaví dostane přednost před kvalitou kandidátů“. Pokud ke změně stanov ČSSD vůbec dojde, bude to ve zmíněném kontextu opravdu velké překvapení. Politické diskuse kolem rovných práv a sociální spravedlnosti se totiž jeví být stejně bezcílné jako před třemi lety.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].