Sbohem krize
Málokterá evropská země prošla krizí tak hladce. Proč tedy Češi patří k nejslabším článkům kontinentu.
„Jste-li zdravá firma, máte šanci a kvůli krizi, kdy ostatní krachují, možná ještě větší než předtím,“ rekapituluje časy krize Milan Macholán, ředitel úspěšné firmy První brněnská strojírna Velká Bíteš. Jeho firma měla výhodu, že trhy hi-tech produktů reagují na světové otřesy obecně méně citlivě – nicméně za zdravou firmu lze přitom i v době polehmanovského „výbuchu“ považovat celé Česko.
Zatímco Řecko či Itálie začínaly brzy po pádu Wall Street narážet na problémy způsobené předlužením rozpočtů na úrovni sta procent svého HDP, Češi se svými třiceti procenty patřili k premiantům. Zatímco francouzské nebo britské banky stahovala toxická aktiva, české domy privatizované teprve na počátku nultých let stojí výhradně na „bezpečných“ úvěrech lidí a firem a prakticky po celou krizi se pyšní nejvyššími možnými ratingy.
Zatímco americké, ale třeba také lotyšské či španělské domácnosti a developery drtila prasklá hypoteční bublina, české hypotéky a reality jen o něco zlevnily a trh v podstatě jede dál. „Vlastně všechny přímé kanály krize se Česku vyhnuly,“ shrnuje bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer. „O to více je překvapující, že veškerý ten potenciál jsme za poslední roky dokázali tak promrhat.“
Ekonomika stojí na místě, většina Čechů očekává tu nejčernější budoucnost, nezaměstnanost v řadě měst pomalu stoupá; nehledě na poslední čísla jde o nejdelší propad v historii. K přetočení kormidla by prý přitom stačilo málo.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
