Špehují nás. Co ale chtějí?

Kdo v Česku odposlouchává komunikaci politiků i řadových občanů a jak to vlastně dělá? A jak jsme tím ohroženi? Přijde jednou za někým z nás agent tajné služby a bude nám mávat před očima složkou s citlivými informacemi o našem životě? To poslední se naprosté a drtivé většiny z nás netýká, přesto není na odposleších něco v pořádku. Přesně řečeno, je tu dost velký problém.

Samozřejmě, pokud zůstaneme u tajných služeb, hrozí v Česku odposlech zejména ze strany BIS. Tedy kontrarozvědky, která působí uvnitř hranic státu. Jenže BIS může odposlouchávat pouze se svolením soudu. Žádost o odposlechy, kterou soudu BIS předkládá, je sice velmi neurčitá: stačí, když o majitelích prolamovaných telefonů agenti BIS napíší, že jsou v podezření, že útočí na ekonomickou bezpečnost státu nebo jsou v kontaktu s lidmi třeba i vzdáleně podezřelými z terorismu.

Takových žádostí podává BIS ročně stovky, jedna žádost může obsahovat i deset telefonních čísel, a tedy operace BIS se týkají maximálně tisíců lidí. Je to sice dost, aby si tajná služba sehnala informace, na koho potřebuje, třeba i nespravedlivě - ale v žádném případě nekontroluje jen tak z plezíru statisíce, nebo dokonce miliony občanů. BIS má navíc dost málo analytiků, aby vyhodnotili i ty odposlechy, které služba dělá. O podrobnějším a masivním třídění informací nemůže být řeč.

Trochu odlišné je to s rozvědkami jiných států, které mohou působit na našem území. Jde především o velmoci – USA, Rusko, Čínu. Jejich odposlechy samozřejmě nepovolují žádné, natož místní soudy. Jsou tedy ilegální. Ale tak je to už stovky let – špióni působí v ilegalitě. Větší problém je, že rozvědky nemohou někoho efektivně odposlouchávat bez spolupráce soukromých firem – těch, které provozují telekomunikační sítě včetně internetu, nebo společností, které vyrábějí ústředny do těchto sítí.

Zjednodušeně řečeno, kupříkladu provozovatel mobilní sítě za velký úplatek umožní tajné službě využít technicky a ilegálně vlastní ústřednu a tajná služba má přístup ke všem číslům klientů provozovatele. Nebo výrobce instaluje v ústředně pro tajnou službu bránu, skrze kterou pak agenti odposlouchávají. Ale koho?

I když mají tajné služby velmocí tisíce analytiků, není možné, aby vyhodnocovali plošné odposlechy. Ředitel NSA Keith Alexander nelže, když se hájí slovy, že jeho služba sbírá jen metadata. „Neposloucháme soukromé hovory, jen registrujeme a analyzujeme, kdo odkud a komu volá; jak často, jak dlouho. Teprve když vyhodnotíme bezpečnostní riziko, jsme pak pečlivější,“ říká.

Podle expertů se v tajných službách z desetitisíce vyhodnocovaných čísel začne odposlouchávat v průměru jedno. Jestli je tedy pravda, že NSA získala ve Španělsku data o šedesáti milionech volání, což mohly být hovory třeba pěti milionů lidí, pak odposlouchávala v této zemi tak pět set lidí.

Hlavní problém odposlechů by neměl být strach z masívní konspirace, jež vede k ovládnutí světa, ale z ilegální práce, kterou podporují obyčejné soukromé firmy z obyčejné ziskuchtivosti – patriotismus je v dnešní době nadnárodních korporací skoro vyloučen. A samozřejmě z toho, že i služba jako BIS, která odposlouchává podle zákona, může tuto výhodu zneužít proti komukoli; ale už ne proti většímu počtu lidí a už vůbec ne proti všem.

Tedy je pravděpodobné, že si Američané, Rusové, ale třeba i Čína uplatili v Česku nějaké providery a poslouchají nás. Ale proč by investovali velké peníze? Co za to dostanou? Je možné, že NSA odposlouchávala vlivné lidi v Česku včetně některých politiků, když americká vláda zvažovala postavit na našem území radar. Je dost možné, že totéž dělají Rusové v souvislosti s dostavbou Temelína, protože je to pro ně strategická zakázka. A mohou to dělat Číňané, aby našli vlivné Čechy, kteří jim pomohou k obchodnímu průniku do střední Evropy.

Odposlouchávat mohou každého, kdo čte tyto řádky, ale potom je statisticky vyloučeno, aby odposlouchávali kohokoli, s kým se osobně znáte nebo koho pravidelně potkáváte na ulicích, v metru, restauracích. A jestli vás odposlouchávají, zajímá je maximálně, zda se neznáte s někým vlivným. Z Al Káidy, ČEZ nebo nějakého špičkového výzkumného ústavu.