Sofie

Závan silného větru rozrazí okno dokořán. Sofie schová hlavu pod deku. Je tak měkká a teplá! Dárek od bratra. Posadí se, aby zkontrolovala obraz za oknem, který jí každý den nabízí novou scenerii. Nebe hraje krásnými barvami. Rozbřesk s nadějí, že dnes snad bude lépe než včera. Opře se o pelest, usměje se, ale pohyb jí připomene, že ještě nemá vyhráno. Je jí zima a bolí ji každý kousek těla. Musí to rozhýbat. Ještě by chtěla spát, ale déle už v posteli nevydrží.

„Dobré ráno, Tefitty, máš hlad?“ přivítá se se svou kočkou, která ji provází od začátku léčby. Ta se jí s nadšením, že už je vzhůru, otře o nohu. Oběma je hned lépe.

Vejde do koupelny a snaží se ignorovat tu osobu, která se mihla před zrcadlem. Nepoznává se. Ten odraz je někdo úplně jiný.