Od luxusního k lidovému

Období po roce 1945 a hlavně po roce 1948 přineslo gastronomii u nás pramálo pozitivního. Zejména špičková kuchyně se dostala na samý pokraj úplné likvidace. Ani běžné vaření však nezažívalo zrovna idylické období – přídělový systém, který se udržoval až do roku 1953, rozhodně neumožňovalo pořádání lukulských hodů a většinu kreativity musely hospodyně věnovat na řešení otázky dostatečného nasycení.

Také závodní stravování vnímala většina strávníků oprávněně jako pouhou nutnost, a rozhodně neumožňovalo kulinární zážitky, na něž by bylo později možno se slzou v oku vzpomínat. Dovoz kaviáru, sovětského šampaňského a smetanové zmrzliny „moroženoje“ představoval jen slabou náplast za ztrátu přímého kontaktu se světovými gastronomickými centry.

Majolka pro široké vrstvy

Přesto lze vypozorovat jeden tehdejší gastronomický trend, který je možné s odstupem doby vnímat v pozitivních barvách, nebo alespoň se shovívavým úsměvem, přestože měl i on svoji odvrácenou stránku. Do stravování nejširších vrstev pronikal jev, který lze označit jako demokratizace konzumu a luxusu. Přes ideologické proklamace se zejména sváteční jídelníček, jenž se v této době ustálil na několik desetiletí dopředu, neobracel k lidovým kořenům ani k tradicím z dělnického prostředí, ale navazoval na klasickou měšťanskou kuchyni, pro novou dobu sice příliš kaloricky vydatnou, nicméně přinášející pocit harmonické nasycenosti a jemného chuťového vyladění.