Jak se cítí dnešní náctiletí, zprostředkovávají romány Petry Soukupové, knihy Lidmily Kábrtové nebo Petry Dvořákové. Všechny se dokážou mistrně zaměřit na jedno – často palčivé, či dokonce tabuizované – téma, které zasahuje děti i rodiče. V próze debutující absolventka JAMU Dorota Ambrožová jde dál: nabízí více rovin a zkoumá mnohovrstevnaté prožívání každodennosti dospívající dívky.
Její Poslední léto lze číst jako milostný příběh dospívající dívky, která se zamiluje do o osmnáct let staršího souseda doktora, jako srdcervoucí i přesnou analýzu vztahu matky a dcery, ale také jako kritiku zdejšího školského systému či vhled do toho, jak u nás nepříliš dobře funguje péče o duševní zdraví dospívajících. Zrale a s odstupem, přesto cituplně popisuje autorka léta dospívání divoké, drzé, provokující a zároveň nejisté Hany, jež ohledává vlastní sexualitu, zažívá potřebu objevit vyšší smysl toho, co dělá, je vystavena smrti blízkých, chce si nastavovat hranice a prožívá generační střety i pokrytectví.
V souladu s názvem se příběh vždy soustředí do letních měsíců, které jsou často literárním dějištěm proměn v dospívání či zrání, jež se dějí pod zdánlivě poklidným povrchem. Poprvé se s rozpolcenou hrdinkou setkáváme, když je jí patnáct, a následující čtyři roky sledujeme její vývoj. Kniha začíná krátkými kapitolami, úsečným proudem slov, kdy je psaní Ambrožové často naštvané a vulgární: „Sedím v koruně mohutné třešně, která nám roste před domem, a čekám na doktora. Dostala jsem za úkol očesat košík, ale seru na to.“ S přibývajícími lety hlavní postavy se pak prohlubuje i způsob vyprávění, které vygraduje v introspektivní, zahloubané a prokreslené příběhy. Ale ani tehdy příběh neztrácí energii.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
