Čtvrtstoletí českého knižního příběhu

Dvacet pět let, které uplynuly od přelomu tisíciletí, představuje z hlediska českého knižního trhu více než 300 tisíc vydaných knih. I když dáme stranou ty, které s literaturou skutečně nikterak nesouvisejí, pohybujeme se pořád v záplavě tisíců knih beletristických, esejistických a publicistických. A i když ještě oddělíme ty překladové, které jsou nicméně s těmi tuzemskými bytostně provázány, pořád zůstává množství, jež není v silách jedince přečíst a poté v něm najít zřetelný řád. Proto je i následující probírka jenom pohledem na vrchol ledovce a někdo jiný by nad stejnou produkcí našel kontury zcela odlišných příběhů, v nichž by vystupovali zcela jiní hrdinové.

Spíše překlady

S počátkem nultých let si český knižní trh konečně osvojil běžné mechanismy fungování. Nové distribuční řetězce zacelily díry způsobené Miroslavem Mackem, jenž z pozice špičkového politika ODS zprivatizoval Knižní velkoobchod, aby se dostal k nemovitostem, které podnik vlastnil. Plod kolapsu knižního trhu, řetězec Levné knihy, přestal být Otesánkem, který zhltne vše. Přestalo tak platit pravidlo, že když si čtenář počká, s výraznou slevou pořídí cokoli, co si dokázal odepřít za plnou cenu v normálním knihkupectví. Zároveň už ale skončila i doba, kdy se mohli Švandrlíkovi Černí baroni vyšplhat na údajných 800 tisíc výtisků.