Je pátek 24. listopadu 1989. Ještě potmě vyrážíme autobusem z Prahy. Jedeme do okresního města, odkud všichni pocházíme. Máme šířit osvětu o tom, co se za poslední týden v Praze stalo. Mimopražští prý nemají pravdivé informace, nedostávají se k nim letáky, z novin a televize se toho moc nedozvědí. Všichni jsme studenti prvních ročníků vysokých škol: já jsem z lékařské fakulty, Aleš a Péťa z matfyzu a Rosťa z ČVUT.
Máme batohy plné letáků, další jsou nacpané v kapsách bund a v igelitkách. Vezeme i poklad – videokazetu s nahrávkou týden starého záznamu z Národní třídy. Chceme ji předat profesorům na gymnáziu, kam jsme všichni ještě nedávno chodili. A samozřejmě jsme připraveni odpovídat na otázky.
Nevíme, co nás v rodném městě čeká. Celý týden jsme strávili na pražských fakultách. I když nebyla výuka, často jsme tam i přespávali. Posluchárny se ve dnech stávky změnily na noclehárny, jídelny, místa schůzek stávkových výborů. Na starých cyklostylech jsme po nocích množili letáky, přes den je roznášeli, chodili na demonstrace, koordinovali všechny aktivity, zdrhali před policajty. A teď jsme pověřeni výjezdy do měst, abychom šířili informace, kterých se nedostává.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
