Amerika po bitvě

Nejistota posledních týdnů je náhle pryč. V amerických prezidentských volbách zvítězil jednoznačně Donald Trump, republikáni získali většinu v Senátu amerického Kongresu a ve chvíli, kdy vzniká tento text, jsou na nejlepší cestě udržet i velmi těsnou většinu ve Sněmovně reprezentantů. Ve spojení s konzervativním obsazením Nejvyššího soudu je tak možné říci, že federální moc je ve Spojených státech plně v rukou Donalda Trumpa a jím ovládané Republikánské strany.

Američané si přitom mohli až do úterka minulého týdne nervózně kousat nehty. Průzkumy byly dlouho vyrovnané a v posledních dnech signalizovaly, že se rozdíl mezi demokratkou Kamalou Harris a republikánem Donaldem Trumpem prakticky rovná nule. Jako již dvakrát v minulosti se však voliči při samotném hlasování zachovali jinak – nebo průzkumy opět podcenily stoupence Donalda Trumpa. V neúplných součtech na konci minulého týdne vedl staronový americký prezident o rovná tři procenta. Celkový rozdíl v počtu odevzdaných hlasů přesahoval čtyři miliony ve prospěch republikánského kandidáta, byť lze čekávat, že v kompletním součtu bude toto číslo o něco nižší. Státy, jež byly po celou dobu kampaně považovány za nerozhodné, a tudíž klíčové pro výsledek voleb, nakonec Donald Trump získal na svou stranu všechny. Američané a s nimi celý svět se mentálně připravovali na dlouhé dny, či dokonce týdny přepočítávání, sporů, snad dokonce násilných střetů. Nakonec byl výsledek voleb v hrubých rysech jasný během několika málo hodin. Kamala Harris se ani jednou neocitla v průběžném vedení.

Amerika se tak ocitá ve zcela nové situaci. Donald Trump v roce 2016 nezískal absolutní většinu, na tehdejší protikandidátku Hillary Clinton ztrácel zhruba tři miliony hlasů a prezidentem se stal teprve po přepočtu hlasů na volitele. Jeho vítězství tak bylo možné vnímat jako specificky americkou formu vlády menšiny umožněnou tamním volebním systémem, nikoli jako jednoznačný výraz vůle většiny Američanů.

V roce 2024 to neplatí. Trump získal absolutní většinu hlasů a, jak již bylo zmíněno v úvodu, směřování země potvrdili voliči ve volbách do obou komor Kongresu. Američané se takto rozhodli navzdory tomu, že opoziční demokraté otevřeně líčili republikánského kandidáta jako ohrožení demokracie a budoucího autoritářského vládce. A navzdory tomu, že Trump čelil bezprecedentně jako první bývalý prezident několika soudním sporům a v jednom případě byl usvědčen jako zločinec za snahu ovlivňovat předvolební kampaň. A přesto, že demokratická kandidátka, současná viceprezidentka Kamala Harris, otevřeně označila svého soupeře za fašistu. V očích většiny Američanů nic z toho nakonec nehrálo významnou roli. Trump byl pro ně lepší volbou než nabídka demokratů.

Ekonomika, nikoli potraty

Interpretace jednoznačného výsledku zabere nějaký čas. Šok z volebního výsledku je pochopitelně na straně poražených velký, emoce jsou vzedmuté. Před volbami více než 80 procent Američanů v průzkumech uvádělo, že vítězství protistrany bude znamenat trvalé poškození americké demokracie. Reakce takto vypjaté atmosféře odpovídají.

„Středu jsem strávila utěšováním maminek queer dětí, které přišly plakat do veřejné knihovny. Manžel utěšoval studenty, kteří za ním přišli úplně vystresovaní. Moje nejlepší kamarádka je sociální pracovnice a strávila den uklidňováním klientů a kolegů, kteří propadali panice a obávali se o budoucnost zdravotní péče pro ženy. Bratr pracuje v programu na pomoc uprchlíkům a musel se vyrovnávat s představou, že bude brzy možná bez práce,“ popsala autorovi textu své čerstvé pocity Kyra Goodrich, jedna z respondentek, se kterou o amerických volbách hovořil během svých letošních cest po klíčových státech. I Michigan, jak již bylo uvedeno, hlasoval nakonec pro Donalda Trumpa.

Motivace a složení stoupenců staronového prezidenta je v hrubých obrysech zachycena v exit pollech. Pohled na ně je i není překvapivý. Trump v podstatě zaznamenal ve srovnání s předchozími volbami vzestup napříč Amerikou. Tradičně pro něj hlasovali bílí voliči, například podle exit pollu televizní stanice NBC v poměru 57 ku 41 procentům. Tentokrát se k nim ale větší měrou přidávali také černošští a především hispánští voliči.