Polévka vržená na van Goghův obraz byla první punková ekologická akce
S filozofem Timothym Mortonem o světě Kamaly Harris, o rozdílu mezi správňáky a padouchy a o roli absurdního klauna
Knihy Timothyho Mortona překypují obrazností, nečekanými souvislostmi a divokými metaforami. Filozofie v nich vyrůstá z odkazů nejen na svou tradici, ale také na díla literárního kánonu i popkulturní trháky. Rodí se za zvuku kytarových elektrických vazeb i za tanečního rytmu house music. A to vše je vloženo do služeb ekologie. Během své kariéry si Morton vysloužil nálepku „proroka antropocénu“ a platí za nejvýraznější filozofický hlas v oblasti vztahu člověka k biosféře. V každé ze svých knih se mu věnoval z jiného úhlu, ale pokaždé s nadějí a optimismem. Výjimkou není ani ta nejnovější, která se jmenuje Hell (Peklo) a pohlíží na ekologii prostřednictví křesťanství. Hurikány, záplavy, vymírání druhů – to vše by mohlo svádět k výkladu, že peklo se blíží. Namísto toho však Morton pracuje s náboženským jazykem odpuštění, slitování či hříchu jako s možnou výbavou pro vnímání klimatické změny. (Timothy Morton v angličtině používá rodově neutrální zájmena they/them, v překladu tohoto rozhovoru používáme se svolením mužský rod – pozn. aut.)
Žijeme ve světě, který se stává peklem?
Podle buddhistického pohledu na věc je peklo stavem mysli, který se zakládá na tom, co se děje ve vašem okolí. Peklo je klaustrofobie. Když žijete s násilnickou osobou, přijdete o veškerý manévrovací prostor. Nemůžete ani jednat, ani myslet. To je pro mě peklo – a je úplně jedno, jestli je v něm horko, nebo zima. Přestože byznys s fosilními palivy vytváří podmínky, které vedou k povodním a hurikánům, otázka pekla je především otázka politická.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu