0:00
0:00
Kontext15. 1. 202410 minut

Pád rektorky Harvardu je teprve počátek, jeho strůjci se inspirovali v Maďarsku

Konzervativní aktivisté chtějí vzdělávací systém očistit od „levicové úchylky“

Střed akademického vesmíru. (Kampus Harvardovy univerzity, leden 2024)
Autor: ČTK / AP / Steven Senne

Americký konzervativní aktivista Christopher Rufo tvrdí, že objevil funkční strategii, jak prosadit konzervativní vize v liberálním světě. Naplno ji předvedl před několika málo týdny, když dokázal s pomocí svých kolegů a přátel dohnat k rezignaci jednu z nejmocnějších postav akademického světa, amerického i globálního. Stát v čele Harvardovy univerzity něco znamená, jedná se o nejbohatší americkou vysokou školu a jednu z úzké skupiny těch nejprestižnějších.

Už sama předčasná rezignace její rektorky Claudine Gay, k níž došlo 2. ledna letošního roku, by tak představovala poprask v nejvyšších patrech intelektuálního světa, z něhož se rekrutuje dnešní i budoucí americká i světová elita. Christopher Rufo, který je jedním z hlavních strůjců rektorčina předčasného odchodu, však věští, že její pád je ve skutečnosti pouze začátkem hlubinné proměny amerických univerzit, jež se podle jeho mínění staly zpolitizovanými semeništi krajně levicového směřování a ideologie. V jeho podání je odchod první černošské Američanky v čele prestižního vzdělávacího institutu něčím jako výstřelem z Aurory. Následovat prý bude velká konzervativní vysokoškolská revoluce.

↓ INZERCE

Pojďme ale popořádku. Pád harvardské rektorky Claudine Gay bude navždy spojen s jejím neslavným listopadovým vystoupením před komisí amerického Kongresu svolanou kvůli stížnostem na nedostatečnou či nevhodnou reakci univerzit na válku mezi Izraelem a Hamásem a na protesty studentů s ní spojené. Gay během něj spolu s rektorkami dalších dvou prestižních univerzit velmi neempaticky až roboticky odpovídala na otázky republikánské kongresmanky Elise Stefanik. Ta chtěla vědět, zda je na kampusech zmíněných institucí přípustné vyzývat ke genocidě Židů, na což všechny tři ženy šroubovaně právnickým jazykem odpověděly, že to záleží na kontextu. Jejich odpovědi byly formálně správné, ale lidsky zcela nepřijatelné a kritika, jež se vzápětí snesla na jejich hlavy, drtivá. Rektorka Pensylvánské univerzity Liz Magill musela pod tlakem rozhněvaných sponzorů univerzity rezignovat. Claudine Gay tehdy, na přelomu října a listopadu, ještě situaci ustála.

Přišla, uviděla, prohrála. (Již bývalá rektorka Claudine Gay vydržela ve funkci rekordně krátkých šest měsíců, prosinec 2023) Autor: Profimedia

O několik týdnů později se však na sociálních sítích a v konzervativních médiích začaly hojně objevovat informace o tom, že se Claudine Gay dopustila plagiátorství ve svých odborných článcích. Nebylo to poprvé, podezření kolem ní kroužila od chvíle jejího jmenování do funkce v červenci loňského roku, nová odhalení provedená s pomocí specializovaného softwaru se však jevila jako závažnější. Informace se několik dní držely v mediálním hájemství americké pravice, její aktivisté, právě v čele se zmíněným Christoferem Rufem, však zároveň na sítích tvrdě kritizovali novináře velkých mediálních organizací za to, že se podezření příslušně nevěnují. Když se The New York Times či The Washington Post na věc podívaly blíže, zjistily, že na podezření je minimálně hodně pravdy, a tlak na rektorku prudce vzrostl. 

Gay se ještě pár dní těšila podpoře správní rady elitní univerzity, jež jí do funkce jmenovala, pak se však pod tlakem důkazů její pozice stala neudržitelnou. Ve zkratce, Claudine Gay skutečně v desítkách případů řádně nezdrojovala celé věty či odstavce. Míru provinění je pro laika těžké posoudit: i samotní „vykradení“ akademici dnes často tvrdí, že jim rektorka neukradla žádné myšlenky ani výsledky výzkumu, a že pochybení je tedy spíše formálního charakteru, zároveň ale panuje shoda na tom, že kdyby se téhož pochybení dopustil někdo z jejích studentů, čeká ho podle platných pravidel samotné Harvardovy univerzity kázeňský postih. Claudine Gay 2. ledna 2024 funkci složila.

Tři cesty

Až potud se jedná o nešťastný příběh jedné špičkové černošské akademičky specializující se na začleňování rasových menšin do politického procesu. Ten se ale prolíná s osudem konzervativního aktivisty Christophera Rufa, jinak také absolventa jedné ze škol přidružených k Harvardově univerzitě. Ten je ve Spojených státech známým bojovníkem proti tzv. kritické teorii ras, jež je v běžném americkém školském systému vnímána jako základ vize, podle níž je Amerika ve svých samotných základech rasistickou společností. 

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články