Mít, či nemít?

Mateřství platí za téma v literatuře nedostatečně pokryté, alespoň z pohledu těch, kterých se nejvíce týká – žen. Knih zkoumajících otázky, které jsou s ním spojené, v posledních letech sice přibývá, pokud však o nich píšou ženy, bývají vnímány jako feminní četba zajímavá pouze pro čtenářky. Německá autorka Verena Kessler se tomu vyhnula rámováním svého příběhu: v dobře přijatém románu Eva hledá odpověď na otázku, zda mít děti v době klimatické změny a jaké jsou limity této volby.

Jakkoli se druhá kniha germanistky žijící v Lipsku jmenuje po jediné hrdince, ve skutečnosti ji vyprávějí hned čtyři. A jejich různé postoje předkládá autorka s empatickým odstupem. Eva, bezdětná učitelka a ekologická aktivistka, jednoho dne napíše provokativní článek, kde argumentuje tím, že nejúčinnějším postupem proti klimatické změně je neplodit další děti. Sina, první vypravěčka, která s ní v roli novinářky udělá rozhovor, vystřelí štiplavou poznámkou o jednom z rozporů, které se pak táhnou románem – tedy že děti Eva sice nechce, přitom má psa, čímž proti ní zvedne vlnu nenávisti na sociálních sítích.

Eva se totiž veřejným odmítnutím mateřství dotkla Sinina špatného svědomí – sama není přesvědčena o tom, že dítě chce, přesto se o něj systematicky snaží se svým partnerem, který si potomky přeje, ale nedaří se jí otěhotnět. Mona, její sestra, už má děti tři a prožívá něco, co by se dalo nazvat krizí mateřství. Smysl v rodinném životě nenašla, naopak touží po klidu a jistotě a svým dětem i muži se odcizuje. Situace trojice žen, která se může zdát příliš specifická a jejich problémy charakteristické pro bohatý, a tudíž rozmazlený Západ, pak uzemňuje čtvrtá hrdinka, jejíž možnosti volby coby svobodné matky smrtelně nemocného dítěte jsou zásadně omezené.