Jedno nakládané Švýcarsko, prosím

To jsi hodně svobodomyslnej člověk, takhle se zničehonic vydat do ciziny.“ – „Spíš je svobodná,“ komentuje mé krátké prázdninové dobrodružství vdaná kamarádka a matka dvou dětí. Jo, jsem svobodná a švorc. Ještěže mám svůj oblíbený bufet U Mámy (díky!).

Letos jsem si chtěla užít léto v Česku, a zároveň si tak ušetřit na podzimní cestu do cizokrajna. Ráda v horku lelkuju na chatě, v lese, v polích i na festivalech. Takže když v létě vyrazím za poznáním za hranice, bývá mi nakonec trošku líto, že tu o něco přijdu. S kamarádkou Klárou jsme si tedy naplánovaly domácí čundr. Deset dnů odpočinku, spaní venku, lenošení v trávě, koupání a navštěvování vesnických putyk. Jenže cesta do zahraničí má jednu výhodu – člověk si koupí předem jízdenku a prostě odjede. Zůstat v Česku znamená i nepřeberně možností odkládání začátku cesty. Což se taky stalo.

Člověk může vzít na poslední chvíli práci, pomáhat s péčí o babičku, má dost času na chycení střevní chřipky, objednávání domácích spotřebičů, noční bdění, sbírání nápadů na to, co všechno dalšího by se dalo dělat. I na frustraci z pocitu promrhávání vzácných volných dnů.