Rozpáleným skanzenem

Ministerstvo zahraničních věcí ČR varuje v souvislosti s aktuální bezpečnostní situací před cestami do podněsterského regionu Moldavské republiky (tzv. Podněsterské moldavské republiky). Vzhledem k tomu, že jde o území kontrolované mezinárodně neuznávanou vládou, jsou možnosti poskytnutí konzulární pomoci ze strany zastupitelského úřadu v ČR v případě mimořádných událostí značně limitovány.

Ani toto upozornění neodradilo více než stovku účastníků VlakFestu do Moldavska od jednodenního výletu do Podněstří. Den začíná dřív, než bych si přála. Je šest ráno a kišiněvské nádraží už teď žhne. Ve starém moldavském vagonu typu plackart se nedalo vůbec spát, tak mi Albert půjčil karimatku, kterou jsem si rozvinula pod střechou venkovní odpočívárny. Nemám tušení, kdy jsem usnula, ale snad každou hodinu jsem se budila a vyndávala si z vlasů všudypřítomné šváby.

Do Tiraspolu, hlavního města Podněsterské moldavské republiky, nás v 7.30 odveze vlak, který se mimochodem objevil i ve videoklipu písničky Trenulețul. V tiraspolské nádražní hale visí cedule s trasami a odjezdy nejrůznějších vlaků: Kišiněv–Moskva, Kišiněv–Oděsa, Kišiněv–Minsk. Všechny jsou zrušené. Nejspíš kvůli válce na Ukrajině, raději se však na nic neptáme. Místo razítek do pasu dostáváme jen papírky s datem a několika dalšími údaji. Prý je nesmíme ztratit. Před nádražní halou se povalují psi se zelenými klipy na uších na znamení toho, že jsou očkovaní. Když nás vidí, zvedají se a líně se přesouvají o kus dál. Kočka, kterou potkáváme cestou do centra města, se už přesunout nedokáže. Musí tu ležet dlouho, spadané květy ze stromu ji pokryly jako napadaný sníh. Requiescat in pace.