Nízký plat? Zdaníme vás o to víc
Náš stát tlačí své chudé do kouta. A vyhovuje mu to
Rozhodování o tom, jestli si zařídíme oficiální úvazky, nebo pojedeme od začátku na švarc, vlastně ani nebylo možné. Klasické pracovní smlouvy bychom finančně nezvládli,“ popisuje svoji zaměstnavatelskou realitu třicátník Michal, který se svými kolegy založil před pár lety firmu specializující se na školení firemních manažerů. Mladý podnikatel naráží na léta známý fakt: rozdíl mezi podpisem regulérní pracovní smlouvy a spoluprací se „živnostníkem“ znamená v Česku ročně statisícový rozdíl ve firemních nákladech. Častá reakce českých firem je jasná: kolegové živnostníci mají přednost. Někde to má logiku (kreativní, flexibilní a zpravidla dobře placené profese), ale někdy jde jen o model, jak se vyhnout vysokým odvodům, protože firemní „živnostníci“ v praxi fungují jako klasičtí zaměstnanci (chodí každý den do kanceláře, přijímají pokyny od nadřízených, vybírají si dovolenou a nemají jiné příjmy).
„Klasické pracovní smlouvy bychom finančně nezvládli,“
popisuje podnikatel Michal.
Lidí, jako je Michal a jeho „zaměstnanci“, dle statistik přibývá. Český stát současně nemá ani hrubý přehled o tom, o kolik peněz kvůli tomu přichází. A nejde jen o peníze – spolupráce, pro niž se před lety vžil název „švarcsystém“, citelně oslabuje stabilitu firemních zaměstnanců (což je zejména pro lidi s nižšími příjmy a omezenými možnostmi najít si jinou práci velmi frustrující) a tato nerovnost posiluje atmosféru vzájemné nedůvěry na pracovním trhu. Jak je vlastně možné, že český model funguje tak dlouho a nikomu to nevadí?
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu