0:00
0:00
Kontext11. 3. 202416 minut

O čem si budeme povídat s velrybami

Jazyk vorvaňů nás možná naučí umělá inteligence. A co bude dál?

Ross Andersen, The Atlantic
Vzdálení příbuzní.
Autor: ČTK / AP / David Salvatori

Loni v zimě mi biolog David Gruber nad skleničkou v centru Los Angeles vyprávěl o tom, že si lidé budou možná jednou schopni povídat s vorvani. Gruber spolu s několika dalšími významnými vědci založili v roce 2020 projekt CETI, jehož cílem je naučit se s využitím nejmodernější technologie umělé inteligence velrybí jazyk. Vysvětlil mi, že chtějí za pomoci plovoucích hydrofonů nahrát miliardy cvakavých zvuků, jež velryby vydávají, a potom se s pomocí neuronových sítí pokusit dešifrovat jejich význam. Za tímto účelem již dokázali vybrat 33 milionů dolarů. Okamžitě mi naskočila řada otázek. Už léta se snažím napsat knihu o hledání kosmických civilizací, s nimiž bychom možná jednou mohli komunikovat. A tady se jedna nachází přímo na Zemi.

Vorvani disponují největším mozkem na naší planetě a žijí ve velmi rozsáhlých sociálních strukturách. Oceány spolu vždy plave zhruba deset jedinců jako jeden celek. A tyto jednotky se občas spojí s dalšími a vytvářejí společně skupiny čítající stovky jedinců. Všechny velryby v takových skupinách přináleží k jednomu klanu, který může mít až 10 000 členů, možná i více (horní hranice je nejasná, protože průmyslový rybolov počet vorvaňů silně zredukoval). Vorvani se během života setkají pouze se zlomkem členů svého klanu, ale s těmi pak komunikují ve specifickém dialektu sekvencí kliků nazývaných kody.

↓ INZERCE

Kvůli vorvaňům jsem nedávno ve Smithsonově přírodovědeckém muzeu navštívil paleontologa Nicka Pyensona. Zatímco jsme v jeho kanceláři na konci dlouhé chodby vybalovali ze sklolaminátové bedny vorvaní lebku, vysvětloval mi, že vorvaní klany pravděpodobně pocházejí již z doby ledové a že některé mohou být staré stovky tisíc let. Jejich komunikační kody tedy mohou být řádově starší než sanskrt. Netušíme, jaký dávají smysl a kolik významů nesou, ale víme, že je bude velmi obtížné rozluštit. Vědci z projektu CETI budou muset velryby pozorovat několik let a zároveň bude třeba dosáhnout průlomových úspěchů v oblasti umělé inteligence. Pokud se jim to však podaří, lidé by skutečně mohli být schopni navázat s velrybami rozhovor.

Jednalo by se o první vzájemný kontakt mezi dvěma živočišnými druhy, které vedle sebe existují celé věky. Chtěl jsem získat představu, jak by taková situace mohla vypadat. Dotazoval jsem se mořských biologů, terénních vědců specializujících se na velryby, paleontologů, profesorů práva na ochranu zvířat, lingvistů a filozofů. Předpokládejme, že projekt CETI uspěje, říkal jsem jim. Předpokládejme, že budeme civilizaci vorvaňů schopni něco důležitého sdělit. Co by to mělo být?

Přátelské kolosy

Vůbec nic, odpovědělo mi více oslovených. „Vždycky jsem patřil k lidem, kteří jsou proti jakékoli konverzaci,“ řekl mi například Hal Whitehead, mořský biolog z Dalhousieovy univerzity v Novém Skotsku. Přál by si pouze rozumět vorvanímu životu a co nejméně do něj zasahovat. César Rodríguez-Garavito, profesor práva na Newyorské univerzitě, který pro projekt CETI pracuje jako poradce, mi vysvětlil, že cokoli řekneme, nesmí to velrybám ublížit – a že bychom neměli přeceňovat svoji schopnost odhadnout, jaké škody může případná konverzace napáchat.

Vorvani ostatně ani nemusejí chtít mluvit. Podobně jako lidé umějí být odtažití i k příslušníkům vlastního druhu – a my jsme podstatně vzdálenější příbuzní. Od chvíle, kdy se po Zemi pohyboval náš společný předek, již uplynuly celé epochy. Od té doby jsme se jako druhy vydali zcela jinými, vzájemně neslučitelnými cestami. Živočichové, kteří stáli u zrodu naší společné linie savců, vystoupili z oceánů na souš zhruba před 400 miliony let. Asi před 50 miliony let se pak čtyřnozí předchůdci velryb do moří zase vrátili, pravděpodobně někde v oblasti dnešního Pákistánu. Nevíme, co je k tomu vedlo, ale ať to bylo cokoli, pro vorvaně to muselo mít zcela zvláštní přitažlivost – stali se z nich totiž vyhlášení průzkumníci nejhlubších mořských kaňonů a propastí. Vorvani tráví většinu života dlouhými ponory, často do hloubek tisíců metrů pod hladinou. Když se do takových oblastí vydávají lidé, jsou obvykle chráněni tlustou vrstvou titanu, aby jim nezkolabovaly plíce a ušní dutiny. Velryby to dokážou nahé.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články