Chůvu nejen umělkyním

Na to, aby se věci daly do pohybu, je potřeba někdo z venku.“ Tato věta zazní zhruba v polovině slavného filmu Spotlight, který popisuje práci novinářů listu The Boston Globe na odhalení zneužívání dětí katolickými kněžími a systematické snahy církevních institucí tyto zločiny zamést pod koberec. Pronese ji excentrický právník zastupující oběti a myslí tím sebe, ale zejména tehdejšího šéfredaktora bostonských novin a legendu americké žurnalistiky Martyho Barona. Rodák z Floridy a potomek židovských emigrantů z Izraele dokázal kauzu rozpohybovat a dotáhnout do finále také proto, že stál mimo provázané, na katolickou církev napojené bostonské kruhy. 

Předminulou sobotu v Česku podobně do domácího vosího hnízda kopla jiná cizinka. Děkovačka oceňované režisérky Darii Kashcheevy na Českých lvech, v níž poukázala na podmínky, které tuzemský filmový průmysl nabízí (nebo spíše nenabízí) pracujícím matkám, v uplynulých dnech vyvolala bouřlivou společenskou debatu. Ke kritizované formě vystoupení i k faktu, že režisér přímého přenosu ho stopnul před koncem, jsme napsali dva texty a publikovali rozsáhlou anketu (najdete ji na Respekt.cz, zkrácenou verzi ankety publikujeme na str. 53–55), a už se k tomu tedy vracet nebudeme. Následná diskuse totiž ukázala spoustu dalších zajímavých věcí. 

V užším smyslu v ní jde o to, jak – a jestli vůbec – lze tak časově i jinak náročnou profesi zkombinovat s tak časově i jinak náročným úkolem, jakým je rodičovství. Přesněji – mateřství. Ačkoliv se to postupně mění, v české společnosti je stále zvykem ponechat odpovědnost za péči o děti zejména na matkách, a to s naléhavostí větší, než je běžné ve většině vyspělé Evropy. A to přesto, že ve Švédsku (nebo Slovinsku – ať zabrousíme taky na druhou stranu někdejší železné opony) se reprodukce odehrává podle stejných přírodních pravidel. Jakkoli tedy platí, že mateřství klade na pracující ženy objektivně vysoké nároky, může být méně náročné, pokud matkám a obecně pečujícím osobám zajistíme odpovídající podmínky.