S žádným politikem jsem nikdy nebyl na kafi

Festival Febiofest je produktem devadesátých let, zakládal jste ho v době, kdy v Praze nic podobného neexistovalo. Dovedete si představit, že byste dnes, kdyby vám bylo znovu čtyřicet, zakládal přehlídku?

Nedovedu. Febiofest vznikl jako malá, týdenní akce mojí firmy Febio hlavně pro moje tehdejší studenty FAMU, kteří neměli možnost vidět mnoho dobrých filmů. V Praze zanikala kina nebo se měnila na porno kina, nehrály se artové filmy, přestaly fungovat filmové kluby. V euforii z rozvoje Febia, kdy jsem po roce zjistil, že se můžu uživit produkcí autorských dokumentů pro Českou televizi, jsem za ně chtěl vytvořit náhradu. Promítalo se v Divadle hudby. Odezva lidí, kteří stáli fronty až na Václavské náměstí, mě tehdy šokovala. Zjistil jsem, že v Praze, kde je spousta vysokých škol, existuje díra na trhu. Že lidem chybí určitý druh filmů. To samé zjistili i někteří zbylí provozovatelé kin. Po prvním, beznadějně vyprodaném ročníku mě začali sami oslovovat, jestli bych příští neudělal u nich. Vůbec jsem netušil, že bude nějaký příští ročník. Byla to akce na závěr roku místo vánočního večírku. 

Přesto teď leží osud festivalu do jisté míry znovu ve vašich rukou. Sice jste ho před jedenácti lety prodal, ale loni jste získal zpět ochrannou známku Febiofest, protože její vlastník Kamil Spáčil neplnil podmínky smlouvy o prodeji. Nemohl tak další ročník pořádat. Letos se přehlídka skutečně nekonala. Co se značkou budete dělat?

Značku se mi povedlo získat, ale její budoucnost nedokážu odhadnout. Už nejsem schopen začít něco znovu budovat od nuly. Ale pokud by se objevil někdo, kdo by tu energii měl, dokážu pomoci, dát svoje kontakty, nápady… Pro mě osobně je ale Febiofest už ukončená životní etapa.

Kdysi divácky oblíbená akce se ocitla v insolvenci, její organizátor nedokáže splácet dluhy v řádu desítek milionů. I proto jste nedávno oznámil, že jste na Febiofest podal návrh na konkurz. Jak se cítíte, když projekt, který jste vybudoval, takhle dopadl?

Je mi smutno, protože právě u Febifestu jsem si myslel, že bude to jediné, co by po mně mohlo zůstat a žít si dál svým životem. Jiné moje projekty jako společnost Febio byly vždy vázané na mě, na moji fantazii, moje nápady, a proto byly nepřenosné. Pořady jako GEN nebo Česká soda jsem vymýšlel od začátku. U Febiofestu byla situace jiná. Je to víc producentský podnik, kde je můj umělecký přínos nahraditelný. Může ho převzít kdokoli, kdo bude schopen dělat program. Festival jsem připravil a odevzdával v roce 2012 investorům jako vymazlené dítě. Vše fungovalo, nebyly dluhy. Byla to skutečně největší filmová akce v zemi – počtem filmů, projekcí, kinosálů, míst, na kterých se konal. To říkám s veškerou úctou ke karlovarskému festivalu. A přitom byl vždy realizovaný nanejvýš za 20 procent rozpočtu Karlových Varů. Šlo o to jej udržovat, byť jsou tam samozřejmě vždy různé organizační výzvy jako zajištění sponzorských peněz, s čímž jsem měl problémy i já.

O problémech sehnat sponzory na delší dobu než jeden ročník jste mluvil léta. Proč se to nedařilo? Nebyl pro ně Febiofest dost atraktivní?

Nevím. Ale hlavně se nám dlouho nepodařilo dosáhnout na veřejné prostředky. Neměli jsme – jako třeba Karlovy Vary – zaručený příspěvek z rozpočtu ministerstva kultury. Možná jsem na samém začátku udělal chybu, že jsem o něj ani neusiloval. Chtěl jsem to udělat ze soukromých zdrojů a byl jsem hrdý, že se mi to dařilo. Ale jak festival rostl a tím i nároky diváků, rostl i rozpočet. Dostával jsem se do stále těžší situace. Prokletím bylo podle mě i to, že jsem neodhadl, že vznikne největší pražský festival.

Měl jste někdy s Febiofestem ambici konkurovat Karlovým Varům? Vznikal v době, kdy byla budoucnost karlovarského festivalu – stejně jako státní podpory filmu – nejistá. Nebylo jasné, kdo ho bude platit a zda vůbec.  

Neměl jsem ambici, ale několik let jsem počítal s tím, že se může stát, že se Karlovy Vary nezachrání a že Febiofest může zůstat jedinou akcí, která bude zachraňovat festivalový život v Česku. To bylo po druhém ročníku, kdy jsem přijal, že se mi zrodil festival. Tehdy nebylo vůbec jasné, že se karlovarský festival stabilizuje a rozvine tak, jak se to povedlo. Na druhé straně jsem nikdy nešel s Vary do konkurence. Neudělal jsem žádný krok, který by je poškozoval. Vždy jsem pracoval s myšlenkou, že pro rozvoj české kinematografie je vynikající, když jsou tady festivaly; a čím víc jich bude, tím je to lepší. Tomu věřím i dnes. Pokud si najde svého diváka, tak pánbůh zaplať za každou přehlídku, která udržuje a podporuje vztah diváků k filmu.