Petr Fiala v tunelu

Vláda zažívá své nejtěžší období, protože čelí protestům hned z několika stran – škol, odborů, některých firem… Stávkovalo se ve školách, v továrnách a demonstrovalo v Praze. Děje se tak navíc ve chvíli, kdy má současný kabinet rekordně nízkou podporu veřejnosti. Znamená to, že kabinet skončí jako neúspěšný? Nebo se dá špatný vývoj ještě otočit?

Odhodlání vlády šetřit a nedělat populistická gesta je sympatické. Bylo by pokrytecké to odmítat, když po zdrženlivém hospodaření volala dokonce většina společnosti. Politika je ale svého druhu magie, kdy prostě nestačí mít jen dobré úmysly. Důležitá je schopnost načasování, vysvětlování a zaměření nepopulárních kroků. Petr Fiala si v obhajobě své práce rozhodně nevystačí jen s tím, že čelí nepřejícím odborům, opozici a rozmazleným občanům.

Klasičtí vojevůdci zdůrazňují, že pro úspěch války je třeba si dobře vybrat bitevní pole. Terén totiž může sehrát roli ve váš prospěch, ale i opačně. Napoleon, kterého máme na obálce, by o tom mohl vyprávět. Platí to i v politice. Fakt, že vláda načasovala realizaci mnoha nepopulárních opatření do jednoho období, je prostě strategická chyba. V některých případech za to nemohla, protože musela řešit energetickou krizi či válku na Ukrajině, ale jindy prostě příliš dlouho váhala, až se prováhala do současnosti.

Mnohdy si vybírala cíle, které jsou naprosto nepochopitelné. Lze volat po úsporách, uskromnění, ale zahájit debatu o škrtech šetřením na kuchařkách a jiných neučitelských zaměstnancích škol, kteří mnohdy neberou ani dvacet tisíc, prostě nedává smysl, protože s takovým postupem nelze lidsky souhlasit. Opakuje se tak pocit, že první na ráně jsou vždy ti nejchudší. Když vláda Andreje Babiše promýšlela strategii pomoci lidem v době covidu, nejdříve při tom myslela na velké firmy a třeba samoživitelky nechala padnout na dno. Jejich osud je nezajímal. Až po tvrdé kritice se začal kabinet starat i o ony slavné „obyčejné“ lidi.

Velkým uměním je vysvětlit, proč se vlastně má stát uskromnit. Veřejnost si za ekonomickými pojmy často nedokáže nic představit. Obecně by politici měli pustit média víc do své kuchyně, aby občané viděli, co a proč se dělá. Českým zvykem ale je, že každý další měsíc vládnutí se členové vlády víc a víc uzavírají do svého tunelu.

Další problém je, že ODS „sama sobě“ před volbami škrtla sto miliard. S ANO a SPD prohlasovala snížení daní, které si ale vyčerpaný stát nemohl dovolit. Už tehdy bylo jasné, že je to hloupost a ODS si v případě volebního úspěchu kope politický hrob. Teď do něj spadla a nezachrání to ani absurdní tvrzení poslance ODS Jana Skopečka, že je třeba šetřit na školních asistentech.

I voliči vládních stran by se asi shodli, že ačkoli úspory potřebujeme, není dobré šetřit na nejchudších a na vzdělání. Budoucnost Česka – ekonomická, ale i demokratická – je spojena se společností, která se umí orientovat, zná světové jazyky, je flexibilní. Proto je třeba investovat do vzdělávání a vědy. Vláda ale místo toho vyvolala velké školské protesty.

Je pravda, že koaliční strany mají oddaného a neúnavného pomocníka v Andreji Babišovi a Tomiu Okamurovi. Ti, když promluví, člověk chce na všechny chyby Fialova kabinetu zapomenout, protože připomínají jejich společné velmi neúspěšné vládnutí. A také to, co nám hrozí (zadlužování, nižší kredit v zahraničí, spojenectví s Orbánem), když se k moci vrátí. Ale jestli si vládní politici myslí, že voličům nezbude nic jiného, než je znovu volit, mýlí se. Takhle to v minulosti nebylo.

Závěrem 2150 poděkování. Tolik lidí nás podpořilo v crowdfundingu v době psaní tohoto textu. Velmi si toho vážíme. Co vybereme nad základní částku, využijeme na zahraniční reportáže.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor