Česká otázka

Každý, kdo se jen letmo zajímá o otázky stravování, ví, že slavná česká otázka má vedle filozofického či historického rozměru i nezanedbatelnou stránku gastronomickou. A ani ta nemohla ujít pozornosti po vzniku Československa, kdy bylo téma českého národního charakteru a pozice Čechů v rámci Evropy mimořádně živé.

Pravdou je, že na její důkladné probrání došlo až v roce 1924, ale zato se debaty účastnily prominentní osobnosti, jako byli Karel Čapek nebo básník, prozaik a publicista Richard Weiner. Diskusi odstartoval svým článkem O české kuchyni lékař a hygienik Ladislav P. Procházka v prvním ročníku časopisu Přítomnost, redigovaného proslulým Ferdinandem Peroutkou. Text se zaměřil na hlavní chyby české výživy, které pak reflektovali mnozí autoři zabývající se národní kuchyní i v následujících desetiletích a ozývají se i dnes.

Sám jeho autor však přiznával, že nepracuje s žádnými statistickými daty, ale pouze s vlastním empirickým pozorováním. Kritizoval mimo jiné slabé snídaně či vysokou míru konzumace těžkých, avšak současně málo výživných moučných jídel, kterých se tak musí spořádat obří množství. A k čemu to podle L. P. Procházky vedlo? Děti podle něj zůstávaly až do věku čtrnácti let „dlouho slabší, bledší a hubenější“, než si zvyknou na těžkou stravu.