Antisemitismus od řeky až k moři

Na Blízkém východě se odehrává brutální střet mezi Izraelem a Hamásem a světem se žene vlna antisemitských projevů. Kolega Tomáš Lindner v hlavním článku čísla popisuje atmosféru v Berlíně, jeho postřehy lze však rozšířit na celou planetu. V Dagestánu dav zaútočil na letadlo s židovskými pasažéry. Ve Francii zaznamenali za poslední čtyři týdny více než 850 antisemitských incidentů, zatímco vloni jich za celý rok bylo zhruba 400. V USA stoupl počet zaznamenaných antisemitských projevů čtyřikrát, Británie hlásí dokonce čtrnáctinásobný nárůst. V Paříži se na zdech domů objevily desítky nasprejovaných židovských hvězd, na Kolumbijské univerzitě v New Yorku někdo nastříkal na zeď hákový kříž, na Cornellově univerzitě měli židovští studenti doporučeno nevycházet, protože jim spolužák vyhrožoval smrtí. Obavy z možných útoků hlásí i židovské komunity v Argentině, Brazílii nebo třeba Jihoafrické republice.

Vypjaté emoce jsou pochopitelné. Válečné scény v médiích a na sociálních sítích nelze ignorovat, umírají tisíce žen a dětí, na palestinské straně je teď obětí mnohem více než na původně napadené straně izraelské. Smrt a destrukce vedou k pocitům bezmoci a hněvu, třeba tuniská tenistka Ons Džabúr se po vítězství na turnaji mistryň místo oslavy jenom bezmocně rozplakala s tím, že v této atmosféře se z ničeho radovat nemůže. Volání po ukončení bojů, příměří, mírovém řešení je pochopitelné. Byť je na diskusi, nakolik je v daném okamžiku reálné a jaké by byly vlastně jeho důsledky.

Vše se propojuje 

Zoufalství nad utrpením civilistů je ale potřeba zásadně oddělit od temnějšího proudu. Speciálně na západní levici zapustila v posledních letech hluboké kořeny rétorika směřující nikoli ke kritice konkrétních kroků izraelských vlád, ale k touze po zničení židovského státu. Je zahalena do nové terminologie „kolonialismu“, který se stal nálepkou pro všechno, co je na světě dominantní a údajně utlačuje slabé.