Vzpomínky jako léky v kapse

V začátcích by si na jejich velkou popularitu vsadil málokdo. Dokonce ani sami členové kapely, kteří se pokoušeli prosadit na úsvitu nultých let v rámci pulzující newyorské scény, si moc šancí nedávali. Oproti skupinám v upnutých džínách a kožených bundách si připadali zoufale málo cool. V roce 2023 se ale málokterá rocková sestava těší tak kultovnímu a výjimečnému postavení jako právě The National.

Spojují totiž vzdálené hudební světy i generace. Těžko pohledat jiné uskupení, jehož členové by byli současně vyhledávanými spolupracovníky prvoligových popových hvězd, jako jsou Taylor Swift nebo Ed Sheeran, ale také tvořili a vyskytovali se po boku skladatelů soudobé klasiky, jako jsou Steve Reich, Philip Glass nebo Nico Muhly. A ačkoli jde o kapelu pozdních čtyřicátníků a raných padesátníků, těší se obrovskému respektu u mladých písničkářek typu Phoebe Bridgers nebo Soccer Mommy i jejich publika.

The National mluví o něčem, do čeho se rockovým kapelám vzývajícím do pozdního věku divokost a nespoutanost mládí příliš nechce. Nálepku „smutní taťkové“ si ochotně dali sami a prostřednictvím podmanivého barytonu zpěváka Matta Berningera a jeho mimořádného textařství se kapela už přes dvacet let věnuje zkoumání pocitů každodenních smutků a ztrát. „Nejsou to obří rány osudu, ale podivné bolístky, které tvoří předpoklad toho vůbec být člověkem,“ charakterizuje optiku textů publicistka Amanda Petrusich v letošním výborném profilu pro časopis The New Yorker. Je to všudypřítomný smutek, který nezažehná meditace, cvičení pilates, terapie, jogging ani pravidelný spánek.

Jistá část onoho smutku je existenciální, ale ta druhá je mnohem prostší, složená z neustále přibývajících malých ztrát. Právě v jejich popisu a vyjádření The National vynikají nade vše a ukazují to hned na dvou albech, která letos vydali. First Two Pages of Frankenstein vyšlo na jaře, druhé Laugh Track se pak bez jakéhokoli varování objevilo v druhé půli září. A více než dvacítka skladeb přitom vůbec nenaznačuje, že se The National vynořili z největší tvůrčí krize, jakou si kdy prošli.