Můj švédský Oppenheimer

Ljungaverk s 885 obyvateli leží uprostřed Švédska na řece Ljungan, 445 km severně od Stockholmu. Za druhé světové války tu firma Fosfatbolaget vyráběla 2300 litrů těžké vody za rok. Produkci prodávala fifty fifty Němcům i do Oppenheimerova projektu Manhattan za 1,40 švédských korun za gram. Inu švédská neutralita, smysl pro fair trade a koruna ve válečném chaosu nesmrděla. Po zhlédnutí filmu Oppenheimer s mou šestnáctiletou dcerou bylo jasno – po 39 letech, které uplynuly od mého posledního pobytu, si do Ljungaverku zase zajedeme. 

Šestého a devátého srpna 1945 byly svrženy bomby na Hirošimu a Nagasaki. My s dcerou nasedáme 1. srpna 2023 do auta a ze Sundsvallu nás čeká hodina jízdy na „místo činu“. Přemýšlím, jak dceři svou historii s Ljungaverkem předám. 

Šance dostat se na studentskou výměnu „na Západ“ v roce 1984 byly minimální, pro mě, s kádrovým škraloupem otce, který vystoupil v roce 1968 ze strany, nulové. Ale do díry ve švédské divočině se na tři měsíce nikomu nechtělo a Ljungaverk zůstával zázrakem volný. Přestože Kema Nord zde vyráběla ve špičkové kvalitě materiál pro slinuté karbidy. Pro studenta Technologické fakulty v Gottwaldově sci-fi. Ze tří předpokladů jsem měl dva – skvělý prospěch a dobrou angličtinu. Třetí, doporučující posudek fakultního SSM, jsem sháněl těžko, a předsedkyně mi posudek nakonec napsala tak, jak jsem jí ho nadiktoval.