Kam půjdou osiřelé hlasy?

Remíza mezi Petrem Pavlem a Andrejem Babišem v prvním kole prezidentských voleb nechala za sebou otázku, koho teď podpoří voliči neúspěšných kandidátů, hlavně Danuše Nerudové, Pavla Fischera, Marka Hilšera a Jaroslava Bašty. Právě tenhle politický kapitál totiž zřejmě rozhodne o příští hlavě státu.

Jedním z míst, kde se budou tyto hlasy rozdělovat, je okolí Jemnice, polozapomenutý kraj na pomezí jihu Vysočiny a jižní Moravy. Volby v několika malých obcích tady dokázali Fischer, Nerudová nebo Hilšer vyhrát. Kdo dostane jejich hlasy teď?

Hilšerovy Hornice

Hornice patří k vesnicím, které si o sobě mohou číst v dějepise. Po dávno zaniklé tvrzi zbyly zarostlé valy, mezi nimiž jsou teď posazené chalupy. Za posledními se táhnou pole a daleký výhled do zvlněné krajiny.

V obci se šedesáti obyvateli brzy přepadne návštěvníka pocit, že už tady zažili rušnější časy. Dva roky už tu není obchod a hospoda ještě déle. Jediným místem, kde se mohou místní po večerech scházet, je soukromá palírna, kde se dá koupit i pivo. Ve středu v poledne přitáhla místní kořalka dva přespolní zákazníky, jinak je kolem klid. Obecní knihovna otevírá jen v pátek na hodinu a malý kostel slouží mše jednou za dva týdny. Ze spolků v Hornicích fungují pouze hasiči, zatímco Český svaz ochránců přírody před lety kvůli nezájmu skončil. O největší rozruch se tedy starají tradiční květnové poutě a říjnový výlov obecního rybníka.

Na to si ale budeme muset počkat. Teď v lednu se kromě aut zaparkovaných u pálenice stará o známky života jen táhlý zvuk cirkulárky. Ovšem jedna zdejší zvláštnost na první pohled být vidět nemůže: vítězem prvního kola prezidentských voleb se tu stal Marek Hilšer.

Hlas mu dal i mladík, který na kraji obce staví dům a na zmíněné cirkulárce řeže stavební dřevo. Jakmile vidí návštěvu, sahá po vypínači. Představit se ale nechce. „Radši ne,“ říká a otáčí hlavu stranou. Prozradí jen to, že je hasič. „Proč tady dostal Hilšer tolik hlasů? To nevím, nijak jsme se na tom nedomlouvali. Mě na něm zaujalo, jak odešel z té debaty na Nově,“ ozřejmuje své pohnutky a dodává, že se mu nelíbilo, že byly televizní debaty rozdělené na favority a zbytek. „Byl bych radši, aby vyhrál někdo z těch méně známých, ale co se dá dělat,“ vysvětluje nad ztichlou pilou. Už si nepamatuje, koho volil v prvním kole při minulé volbě prezidenta, ve druhém pak hlasoval pro Drahoše.

Volit do druhého kola letos určitě půjde, ostatně do volební místnosti v obci to má pár kroků. Definitivně rozhodnutý, komu obálku hodí, ovšem ještě není. „Spíš se přikláním ke generálovi. Na Babišovi mi vadí, jak je agresivní a jak při debatě v televizi skákal z jednoho tématu na druhé,“ vysvětluje a sahá opět po vypínači své pily.

U plotu jednoho z domů klábosí dvojice penzistek. „Chlapi, ne že se uvidíme v televizi,“ prohodí nedůvěřivě k novinářské návštěvě přizdobené objektivem fotoaparátu. Taky se brání prozradit jméno, o volbách se ale bavit chtějí. Říkají, že před týdnem nevolily Hilšera, nýbrž Babiše, protože ho už znají. „Neříkám, že se mi líbí, ale byl dřív hodně vidět. Generála jsme viděli teprve teď, celou dobu o něm nebylo slyšet,“ říká jedna z žen s tím, že zase vsadí na Babiše. „Generála ne, ten nás bude stavět do latě. I ten jeho pohled je takový odměřený. Dívala jsem se na tu debatu, nebo co to měli. A generál ani nespotřeboval tu stanovenou minutu. Stačilo mu pár slov a byl s tím hotový.“