Nekupujeme nové stíhačky, ale novou armádu

Bylo to už řečeno mnohokrát, ale je to tak významné, že to zopakujeme znovu: americký stroj F-35 není jen běžnou stíhačkou. Dokáže shromažďovat obrovská kvanta informací o možném bojišti, nepříteli, vyhodnocovat je a na jejich základě řídit operace dělostřelectva, raketových jednotek nebo pozemního vojska. NATO jej ve svých strategických materiálech vnímá jako páteř své obranyschopnosti, jako úhelný kámen odstrašení nepřítele od útoku. Experti potvrzují, že kdyby Ukrajina měla předloni v únoru takto vybavené a komunikačně provázané tři letky F-35, Rusko by se neodvážilo ji napadnout.

Česká vláda teď na přelomu září a října rozhodne, jestli se Česko ke spojenecké obranné páteři a odstrašujícímu efektu připojí. Tedy jestli koupí plánovaných 24 „efpětatřicítek“ a v následujících letech vybuduje v armádě infrastrukturu zbraní, které budou schopny s letounem takticky spolupracovat. Vláda tak nebude rozhodovat jen o nákupu letadel, ale i o tom, jestli vykročíme na cestu k sebevědomé zemi schopné bránit sebe i spojence a opustíme tak roli černých pasažérů s „vojenským torzem“, jak před třemi lety nazval českou – od té doby prakticky materiálně nezměněnou – armádu tehdejší náčelník generálního štábu Aleš Opata.

S blížícím se datem vládního rozhodnutí se rozhořela debata provázející nákup. Podle kritiků jdeme do mnohasetmiliardového projektu, který – vzhledem ke špatným zkušenostem s armádními nákupy v minulosti – nedokážeme zvládnout ani logisticky, ani finančně. Proto bychom měli zůstat při zemi, u staré dobré, v budoucnu modernizované výzbroje, v případě letadel tedy u gripenů. Co když, ptají se kritici, zase – tentokrát ovšem za řádově více peněz – nedotáhneme svůj strategický obranný projekt do konce a po letech velkých výdajů tu budeme mít zase jen „nebojeschopné torzo“?