Na lokální vlně

Oděvy z ovčí vlny si k cílové skupině hledaly chvíli cestu. V módě jsou dnes spíše lehčí a vzdušnější materiály. V Česku už nebývají tak kruté zimy a oděv z ovčí vlny má svá specifika, která pro běžné nošení ne každému vyhovují: látka ze zdejších ovcí má tendenci být hrubší a často pak i kousavá. Klientelu si tak módní návrhářka Linda Havrlíková našla až přibližně před rokem a obloukem se s ní vrátila zpět ke kořenům tohoto materiálu: její oděvy si oblíbili zejména střihači vlny a pastevci – pracující lidé, kteří většinu svého času tráví venku nebo v maringotce. „Jsou to lidé, kteří jen zkrátka potřebují teplý oděv a jsou to srdcaři,“ shrnuje. „Cílová skupina je nakonec úplně jiná, než jsem předpokládala. Nějak si mě našli sami.“ 

Často se prý stane, že si přinesou kabát z umělých materiálů a Havrlíková podle něj pak vyrobí nový z ovčí vlny. Na těchto zákaznících a oděvech ušitých jim na míru postavila i svou nejnovější výstavu v Galerii UM, která je součástí přehlídky Designblok a potrvá do poloviny října. „Vystavuju tam oděvy pro řemesla, která zanikají kvůli globalizaci,“ vysvětluje s tím, že mezi takové profese řadí i tu svou – tedy zpracování vlny. Klientela je ale samozřejmě širší a nabídka čítá i módní kousky, košile, šaty nebo kabátky. 

Jako si vlna našla cestu k česačům a pastevcům, našla si i návrhářka cestu k vlně: přirozeně. Nejprve vystudovala návrhářství v Liberci a poté módu na pražské UMPRUM. Když dokončila diplomovou práci, začala se zabývat otázkou, co dál. V jejím oboru existují dvě možnosti. Založit si živnost a podnikat, nebo se vydat zcela mimo odvětví. Více než do města ji to táhlo zpět na rodinný statek ve středočeských Brdech, kde vyrůstala a který si rozhodla vzít na starost. A po pozemku shodou okolností pobíhaly právě ovce, které spásaly velkou zahradu. „Najednou mi to sepnulo,“ rekapituluje.